STUDENEC Na Nouzově se říká tomu kouzelnému místu na kraji Studence. „Koudy tady má klid, nikdo nás neruší,“ vykládá spokojeně Luboš Plecháč. „O kus dál může i do sauny nebo do bazénu,“ pochvaluje si.
„Z Lomnice to sem mám čtvrt hodiny autem, žádný problém,“ řekne dvacetiletý skokan, který v poslední době dává na frak většinou i slovutnému „káněti z Frenštátu“ Jakubu Jandovi.
Našlápnuto do cirkusu Koudelka balancuje na jakýchsi nafouknutých gumových talířích, zvaných toga, a přitom žongluje se třemi míčky. Možná i proto, kdyby na skokanských můstcích přestal létat ke stupňům vítězů, by mohl zkusit štěstí u cirkusu Humberto.
Své počínání vysvětluje jasně: „Spodek těla mám při balancování zpevněný a vršek naopak uvolněný. Přesně jako na můstku.“
Do Studence toho dne zavítal i reprezentační trenér David Jiroutek v doprovodu čiperné dcerky Míši, kterou vychovává společně s nejlepší českou běžkyní na lyžích Kamilou Rajdlovou.
„Dneska už nemá smysl trénovat jen na můstcích,“ vysvětluje trenér. „Existuje spousta imitačních cviků, při nichž se dají chyby odstranit mnohem snáze než ve velké rychlosti na nájezdu. Už se neordinuje 700 skoků za sezonu, bohatě stačí třeba 150.“
Po chvíli Koudelka na oněch togách zaujme nájezdové postavení a Jiroutek se rozjasní.
„Výborně, Koudy! To je ono, vůbec nepřepadáš dopředu jako nedávno. S rovnováhou jsi na tom velice dobře.“
Pak přijde na řadu vozík, či přesněji deska s malinkými kolečky. Koudelka se na ní rozjíždí v nájezdovém postavení a po odrazu ho trenér zvedá nad hlavu. Situace takřka věrná momentu na hraně můstku.
„Na tomhle vozejčku se dá pracovat na chybách při nájezdovém postavení a na můstku už si skokan jen ověří, jestli se to zlepšilo,“ dodává trenér.
Oba trenéři co chvíli diskutují o správnosti provedení odrazu a Plecháč pak spokojeně prohlásí: „Vůbec mezi sebou nemáme problém. Moc dobře víme, že nám jde o společnou věc.“
„Trochu to, Koudy, tlačíš do strany,“ řekne Jiroutek po jednom z mnoha odrazů.
„Bereš s sebou jakoby trochu lyže. A dávej bacha, aby ses neodrážel z jedný nohy. Jo, a budeme muset za hranou trochu odblokovat tu tvoji levou ruku a nohu,“ připomíná chvilkovou ztuhlost části těla.“
Koudelka kýve hlavou a trochu zívne.
Že by se už hlásila únava?
„Ale ne, jsem vyhlášený milovník kávy a včera jsem to s těma turkama trochu přehnal,“ zatváří se provinile. „Pak jsem nemohl usnout. Zabral jsem až někdy po druhé hodině...“
Jiroutek připomíná, že letní Grand Prix, kterou zakončí v říjnu finále v Klingenthalu, má v posledních letech jistou zvláštnost.
Letní král vyhrává i v zimě „Kdo ji vyhraje, kraluje i v zimě,“ povídá. Aneb v době keramických stop na nájezdech, takřka věrně připomínajících ledové stopy v zimě, léto cosi o formě naznačí mnohem věrněji než v časech bývalých.
„Což by napovídalo, že Roman by mohl v zimě skákat dobře,“ soudí Jiroutek. „Léto měl zatím nejlepší v kariéře, je v pohodě, nechybí mu sebevědomí. Takže teď ještě dovybrat nějakou dobrou kombinézu a půjde se na to.“ I Koudelka mluví o pohodě.
„V nároďáku teď vládne uvolněnější atmosféra. Asi je to trochu i tím, že se všichni bavíme česky, a ne jako pod „Ritchiem“ Schallertem německy. Zpočátku jsem ze spolupráce s Davidem měl obavy, ale musím to zaťukat, funguje nám to zatím fakt výborně.“
Jiroutek pak poodstoupí a snad až tajuplně prohlásí: „Koudy je úplně jiný typ skokana než ostatní. Nemluví o nějakých patnáctých místech, chce prostě vyhrávat! Připomíná mi žraloka na můstku.“
