Příběh Petera Jurkoviče, bývalého vědce, který se takřka ze dne na den začal živit výrobou elektrických kytar, se stal pro řadu lidí symbolem. Symbolem doby, ve které už i zážitkové agentury seriózně nabízejí třeba zájezd za dojením koz nebo bagrováním. Návrat k řemeslu je tajnou touhou mnoha zaměstnanců abstraktních povolání, kterým na konci dne chybí jakýkoli viditelný výsledek činnosti.
„Lidé se mě na tu změnu vždy ptají. Už od začátku, tedy od toho roku 1994, je se mnou každý rok někde nějaký rozhovor. V novinách, někdy v rádiu, párkrát v televizi. Ale za žádný symbol se tedy nepovažuji, takových lidí je spousta,“ komentuje kytarář Jurkovič fakt, že jeho přelomové rozhodnutí nepřestává média a jejich publikum přitahovat a fascinovat.
Zároveň potvrzuje, že téma změny životního směru je mezi lidmi stále živé. „Stává se mi, že se mě lidé ptají, jestli si na takový kotrmelec mají sami troufnout. A sám znám hodně lidí, kteří utekli od vědy, od novin nebo podobných oborů k manuální práci. Někteří začali dokonce s pěstováním plodin nebo třeba s chovem koní,“ popisuje Jurkovič s tím, že on sám svého rozhodnutí nelituje.
„Neleze mi to ani tak na nervy jako spíš na klouby a na záda,“ směje se. „Pořád to ale hodnotím pozitivně. Kdybych zůstal, kde jsem byl, tak bych asi měl víc peněz, podíval bych se víc do světa, byl bych prostě víc za vodou, jak se říká. Ale v tomhle jsem spokojenější,“ dodává dnes úspěšný výrobce kytar, mezi jehož zákazníky lze nalézt řadu zvučných jmen včetně amerických ZZ Top.
Příběhy lidí, kteří se odhodlali k zásadnímu přelomu a utekli na venkov nebo do dílny, jsou nám servírovány se železnou pravidelností. A my ostatní abychom se pak cítili téměř provinile za své urbánní, kariérou promrhané životy. Na opačné straně však existují lidé naprosto spokojení s prací, jejíž podstatu nemohou nikomu ukázat a často ji ani nelze jednoduše vysvětlit. Žijí hluboko ve vlastních světech pojišťovacích agentů, bookmakerů a poradců pro všechno, kteří se stali synonymem kancelářské šedi a vykořeněnosti moderní doby.
Otázka, co vlastně děláš?, v jejich případě nedává příliš smysl. Čím se živíš? je bezpochyby více na místě. Žádné hmatatelné „něco“, představující výsledek jejich práce, totiž ani neexistuje. Jsou to lidé z profesí, po kterých mnohdy nezbude ani popsaný papír; obchodníci s přísliby, prodejci naděje, překupníci pozornosti. „Chtěl jsem mít něco hmatatelného v ruce, nějaký výsledek práce. Z toho, co jsem dělal předtím, jsem měl pocit, že jsem nic nevyrobil. Což je pravda,“ shrnuje vlastní pohnutky Jurkovič. Rozdíly mezi skutečným a virtuálním se však stále více stírají a už i Česku si lze koupit třeba pozemek na Měsíci. Akr za tisíc korun. Co na tom, že se na něj majitel nikdy nepodívá a nikdy nebude mít nic víc než certifikát. Jeho pozemek existuje stejně, jako existují vagony obilí, které si mezi sebou běžně přehazují komoditní makléři. A to přece stačí.
Konzultant internetu Matěj Novák konzultant v oblasti výkonnostního marketingu společnosti Ataxo „Když vás někdo hledá na Googlu nebo na Seznamu, tak vám pomůžu, aby vás našel. To je asi nejsrozumitelnější vysvětlení. Anebo kdyžtak řeknu, že dělám s těma počítačema,“ s úsměvem odpovídá Matěj Novák na otázku, jak lidem vysvětluje podstatu své práce. Jeho každodenní snažení má jediný cíl – posunout webové stránky klientů co nejvýše v žebříčcích internetových vyhledávačů.
„Pokud jste například kadeřník v České Třebové a lidé napíší do vyhledávače ‚kadeřník Česká Třebová‘, tak tam chcete být vidět. Chcete, aby klikli na váš odkaz, dostali se na vaše stránky a pak si u vás nechali udělat vlasy,“ shrnuje Novák. A přestože si podle svých slov uvědomuje virtuální povahu své práce, o jejích skutečných účincích nepochybuje.
„Jedním z výsledků kampaní v televizi nebo na billboardech dnes je, že lidé jdou na internet a hledají to, co viděli. A vy tam potřebujete být, aby vás našli. Nebo aby vás našli ti, které přivedla konkurence. Proto stránkám pomáháme ,být vidět‘ na více hledaných slov a na vyšších pozicích. Lidé totiž v zásadě klikají jen na to, co se objeví na první stránce výsledků hledání. Na tu druhou už se nedostane víc než pět procent lidí,“ popisuje. Zároveň však připouští, že nad nedostatkem hmatatelných výsledků práce občas přemýšlí také. „Co je na tom nepříjemné, je fakt, že člověk si nesáhne na produkt práce. Když něco vyrobíte, máte to v ruce. Tady je to mnohem virtuálnější, a tudíž i pocit z díla je menší. Ten výsledek někde vidět je, ale někdy mi chybí kontakt s fyzickou realitou. Je to jakési napětí, které cítím, ale spíš to řeším tak, že jsem v kontaktu s realitou jinde. Chodím na hory, jezdím na lyžích a neřeším to v práci,“ přiznává.
Jedním dechem ale dodává, že internet rozhodně nepovažuje za nástroj, který by člověka převratným způsobem zbavoval kontaktu se skutečností. „Když někdo řekne, že pojede chovat kozy, tak já absolutně nic nenamítám. Může to mít svůj půvab. Ale technologie už od počátku proměňují svět a lidské chování a neustále nás posouvají dál od reality. To není něco, co jsme vymysleli dneska, a možná ani před sto lety. Už tak stará ‚technologie‘ jako peníze dávno virtualizovala nějakou hodnotu do symbolů. Internet je jen další stupeň tohoto procesu, který je nevyhnutelný,“ přemýšlí Novák.
Přestože právě práce v oblasti moderních technologií je v očích mnoha lidí tou nejvíce abstraktní, Novák si to nemyslí. „Myslím, že to je ještě docela dobré. Sice dělám něco, co svým způsobem existuje jenom na internetu, ale jsou za tím vždy reální lidé. Na odkazy kliká skutečný člověk z nějakého konkrétního důvodu a pak třeba vezme telefon a koupí si skříň,“ vysvětluje a nabízí i vlastní představu o zaměstnáních stojících ve vzduchoprázdnu. „Mně přijde zajímavé povolání burzovního makléře. Ve tři hodiny koupí tisíc tun pšenice, ve tři patnáct to prodá a něco na tom vydělá. Přitom za to nezaplatil reálnými penězi a vlastně ani neví, jestli tam nějaká pšenice je. To mi připadá jako vrchol virtuality,“ říká Novák.
A nákup pozemku na Měsíci? Ten je pro Nováka virtuální až příliš. „Nevím, co bych s ním dělal. Ani nevím, kdo Měsíc vlastní, a kdo tudíž má právo ho prodávat. Myslím, že za tisícovku bych vymyslel lepší dárek. Možná virtuální, ale určitě užitečnější,“ prohlašuje s tím, že v takové nabídce vidí spíš podvod. „To, co nabízíme my, je měřitelné a skutečně to funguje. Výsledkem by mělo být, že ve statistikách uvidíte, že vyděláváte víc, než jste vydělával předtím. Zatím je tam myslím ještě hodně toho reálna,“ dodává.
Poradci pro peníze z EU Jiří Pavlíček, majitel Milan Struna, vedoucí projektů pro strukturální fondy EU V nažluto vymalované zasedací místnosti v historickém domě ze 16. století kousek od pražského Karlova náměstí sedí ředitel firmy eNovation Jiří Pavlíček se svým kolegou Milanem Strunou. Oba vydělávají díky dotacím ze strukturálních fondů Evropské unie. Pomáhají totiž podnikatelům vyznat se v moři evropské byrokracie a dosáhnout na miliardy korun rozdělované Evropskou unií. Pokud je jejich snažení úspěšné, tak si pánové Pavlíček se Strunou a dalšími kolegy vezmou peníze od firmy, která si je najala. „Zaměřujeme se především na dotace pro podnikatele. Jedná se o rozdělování veřejných peněz, a ještě k tomu z EU. Ta má velmi přísný pohled na to, jak se to má provádět. Komplex nařízení a regulí, které musejí firmy splňovat pro získání dotace, je tak složitý, že si to nejsou samy schopny zařídit a zvládnout. Proto jsou nuceny si najmout někoho, jako jsme my,“ popisuje Struna.
Jeho umění spočívá především v tom, že je schopen napsat žádost o dotaci. Obyčejný smrtelník by se totiž v pravidlech a systému, tak jak je nastavili bruselští úředníci, okamžitě ztratil. Naštěstí pro podnikatele-smrtelníky existují lidé, jako je Pavlíček se Strunou. Ti totiž evropským fondům a jejich nekonečným zákrutům nejenže rozumějí, ale dokáží z nich i vydolovat peníze. „Moje práce obecně spočívá v tom, že radím firmám a žadatelům v tom, jak napsat žádost. Respektive tu žádost za ně napíšeme my. Píšeme jim hlavní části typu studie proveditelnosti a podnikatelský záměr. Ty jsou pak posuzovány a na základě toho jsou jim udělovány dotace,“ vysvětluje Struna.
Největší práce je s takovými společnostmi, které o dotacích nejsou dostatečně informovány a vlastně ani neví, zda by na dotaci z EU mohly dosáhnout. „To pak musíme udělat takzvaný dotační audit. Ono to sice zní velice vznešeně, ale vlastně se jedná o to, projít záměry a plány společnosti a zjistit, co nabízí dotační trh. Pak si podnik vybere, do čeho by nejraději šel,“ říká pan Struna. Společnost pak může celou složitou agendu a komunikaci s úředníky nechat na „kouzelnících“ od eNovation a jen čekat na úspěch. „Udělám to celé kompletně sám a můj klient si ani nemusí přečíst vlastní podnikatelský záměr. Ten mu totiž navrhnu já,“ směje se pan Struna, ale vzápětí zvážní, „to samozřejmě ale nedoporučuji, jelikož v konečném důsledku klient může o celou dotaci přijít.“
Ředitel společnosti Pavlíček ze svého koženého křesla ještě poznamenává, že jeho firma dotace pomáhá zajišťovat nejen soukromým společnostem, ale i státním úřadům a krajům. Navíc se jednotlivé dotační programy liší. „Například pokud chce společnost peníze z regionálního programu, rovnou jim říkáme, že pokud nemají osobní známosti ve vedení krajského úřadu, bude jejich úspěšnost pravděpodobně velice nízká. Korupční prostředí tu totiž je a ani s tím nejlepším projektem to bohužel ani my neumíme zařídit,“ tvrdí Pavlíček.
Nejhorší je podle jeho názoru situace v krajích. „Na různé politiky jsou napojeny různé poradenské firmy se skrytým majitelem a to samozřejmě může vést k tomu, že v soutěži o dotace uspějí jen ty firmy, které to mají předem dohodnuty,“ vysvětluje Pavlíček. Z ostatních dotačních programů, například na podporu průmyslu, ale umějí „hoši“ z eNovation dotáhnout do zdárného konce až osmdesát procent žádostí. „Tam žádná korupce není. Peníze rozděluje agentura Czech Invest pro standardní podniky, zpracovatelský sektor a IT sektor a zde je to velmi transparentní,“ doplňuje Struna.
Oba speciální poradci pro „výtah k evropským penězům“ přiznávají, že si jsou svého virtuálního podnikání vědomi. Přesto se žádnými myšlenkami na míru hmatatelnosti svého podnikání nezabývají. „Naše práce je velice zajímavá už jen kvůli tomu, že můžeme nahlížet pod pokličku společnostem, které se zabývají bio a nano technologiemi a podobnými hi-tech věcmi. Navíc hodně cestujeme a těch sedm až deset procent z celkové sumy dotace, které si účtujeme jako odměnu, také není k zahození,“ usmívá se Struna. Na naši povinnou otázku na konec rozhovoru k tomuto článku, zda by si koupili pozemek na Měsíci, se oba muži zasmáli a s díky odmítavě zavrtěli hlavou.
Talent Experts
Karel Červený majitel firmy na vyhledávání talentů pro manažerské funkce Kandidáti na vysoké manažerské posty pod jeho velením prolézají se zavázanýma očima bažinou, zlézají skály, hrají na africké bubny nebo pomocí lepidla, novin a provázků stavějí co nejvyšší věž. Přesto majitel společnosti, která se zabývá vyhledáváním a školením talentů, nepůsobí jako ztřeštěný malý kluk. Dvaapadesátiletý podnikatel Karel Červený s nadšením vypráví o manažerech a manažerkách energetického gigantu ČEZ brodících se po pás v ledovém bahně jihočeského rybníka. A přitom mu radostí svítí oči. „Moje práce má několik rovin. Jednak vedu vzdělávací a personální agenturu a musím ji odlišit od ostatních, kterých je asi dva tisíce. Pak musím hledat zákazníky a ty přesvědčit o tom, že to, co děláme my, nikdo jiný nedělá a že umíme opravdu najít nejschopnější lidi,“ vypráví pan Červený. Požadavky firem jsou různé, a tak například společnost, která otevírá pobočku v Indii, potřebuje jiného člověka na pozici vedoucího než firma, která hledá budoucího CEO (výkonného ředitele) v Rusku. „Tak například do Indie musí mít člověk trochu dobrodružnou náturu a vynikající organizační schopnosti a ředitel navíc musí mít především vůdčí schopnosti. A my umíme měřit talenty, rozlišovat je a sehnat klientům na míru přesně takový mix lidí, které oni potřebují na danou pozici,“ tvrdí Červený.
Samotný výběr lidí pro danou pozici trvá panu Červenému několik dní. Není to záležitost několika hodin, nebo dokonce jen půl hodinového pohovoru, odevzdání životopisu, průvodního dopisu a podobně. Vyhledávání talentů u společnosti Talent Experts mnohem více připomíná dětské hry. „Teď je krize a řada firem přehodnocuje strategický plán, protože přišly o kšefty a potřebují najít něco nového. Proto musíme nacházet neotřelé, až bláznivé metody, jak toho dosáhnout. Učíme naše klienty inovovat jejich služby, tak aby byly úspěšní,“ říká Červený.
Dosáhnout toho lze několika způsoby. Jednou takovou cestou je hledat nové zaměstnance a Červeného firma vybírá opravdu neotřelými metodami. „To jsou například assessmenty, kdy pozveme osm deset manažerů na dva dny. Děláme s nimi pohovory, testové baterie a pak manažerské hry. To jsou úkoly, které nejdou v daném čase splnit, což nikdo samozřejmě neví, a nakonec jsou z toho pekelně nervózní,“ vykládá Červený. Právě z toho se prý pozná kvalitní manažer. „Má sice nervy lidově řečeno v kýblu, ale aspoň přijde s nějakým nápadem nebo ho ostatní začnou automaticky poslouchat. Z těchto lidí si pak vybíráme,“ vysvětluje hledač talentů Červený.
Úkolů a her, které manažeři plní, je několik. Jsou to někdy velmi legrační záležitosti. „Například se rozdělí na skupiny a my jim řekneme, že jsme producenti, kteří chtějí natočit pohádku. Oni si pak musí připravit námět na scénář a realizační projekt. Tak, aby to mělo všechny správné parametry. Vypadá to jako triviální záležitost, ale nezřídka to mezi lidmi skončí tak, že se hádají o to, jakou barvu bude mít nějaká postavička, místo toho, aby řešili, kolik peněz to celé bude stát,“ vysvětluje Červený. Další úkoly pro manažery zase vypadají jako odpolední aktivity z mateřské školky. Adepti mají například za úkol ze špejlí, novin a lepidla postavit vysokou věž v daném čase nebo přijít na to, jak přemístit vajíčko ze stolu na zem. Samozřejmě aniž by se vejce dotkli rukou. K dispozici mají adepti špejle, noviny, lepicí pásku a provázky. „Nakonec z toho vzniknou různé tunely a skluzavky pro vajíčka. Vypadá to úsměvně, ale na takových jednoduchých věcech přesně poznáte, jací to jsou lidé a na co se hodí,“ soudí pan Červený.
Sice dělám něco, co existuje jenom na internetu, ale jsou za tím vždy reální lidé. Na odkazy kliká skutečný člověk a pak třeba vezme telefon a koupí si skříň Matěj Novák ” Můj klient si ani nemusí přečíst svůj vlastní podnikatelský záměr. Ten mu totiž navrhnu já Milan Struna ” Umíme měřit talenty, rozlišovat je a sehnat klientům na míru přesně takový mix lidí, které potřebují Karel Červený ”
O autorovi| Bedřich Kratochvíl, redaktor Pátku a Vojtěch Bednář, redaktor LN
