PRAHA Fotbalisté přicházejí před zápasem do šatny, podlahu i lavice ale nacházejí potřísněné krví z prasete. Mladí hráči jsou vyděšeni, odmítají nastoupit do utkání. Na hřišti zatím šaman pálí kusy mrtvého zvířete a zvláštních bylin před brankou zakletého týmu. Prasečí krev lije i na trávník, kudy musí soupeř projít z kabin ven.
Týmu, který má „čaroděj“ ochránit před porážkou a inkasovanými góly, věší do sítě náhradní brankářské rukavice. V kabině pak hráčům věští ideální taktiku z rozhozených kostí. Útočníkům pro jistotu pomaže nohy zvláštním lektvarem. Brankář si k sobě ještě bere sloní zub, aby byl mezi tyčemi neprůstřelný.
To vše běžně předchází fotbalovému zápasu v Africe. Magie zde vybízí hráče k lepším výkonům. Čáry jsou pokládány za jeden ze základních kamenů úspěchu.
Říká se tomu „juju“ nebo také „muti“ a patří sem veškeré africké rituály, zaklínadla, amulety, lektvary - cokoliv, co nakloní přízeň osudu, přinese sílu, výhodu a vítězství. Na starosti to mají šamani nebo takzvaní léčitelé. Ti tvrdí, že dokážou zabránit zraněním, odvrátit porážky a zařídit zázračné výkony.
A hráči je berou smrtelně vážně. „Tradiční medicína a víra hrají důležitou roli ve většině afrických společností,“ tvrdí německý filmař Oliver Becker, který na téma afrických šamanů ve fotbale natočil dokument. „Fotbal je nejoblíbenější sport v Africe. Tato přesvědčení v něm logicky mají své místo.“ Dokonce i zatoulaný pes, který na hřišti pomočí rohový praporek, může zvednout mezi hráči velké pozdvižení. Co když jde o „vyšší moc“, která může ovlivnit výsledek? Magie v africkém fotbale je natolik rozšířená, že africký fotbalový svaz CAF od roku 2002 zakázal veškeré kousky šamanů na Poháru afrických zemí, který se koná každé dva roky. „Nehodláme trpět žádné šamany, stejně jako nechceme v hledišti vidět kanibaly,“ uvedl tehdy CAF, podle nějž právě tyto zvyky dodávají Africe špatnou pověst zaostalého, třetího světa. I mezi Afričany existují skeptici, kteří umění šamanů považují za nesmyslné. Časopis African Soccer ale napsal, že vypravit se na turnaj bez týmového čaroděje je jako jít ve škole na písemnou zkoušku bez tužky.
A není se čemu divit. Někdy to vypadá, že na tom totiž opravdu něco je. Například čtvrtfinále mistrovství Afriky v roce 2000. Senegal vedl nad Nigérií 1:0, když patnáct minut před koncem na hřiště vběhl člen nigerijského týmu a ze senegalské brány uzmul šťastný amulet. Stížnosti Senegalců u rozhodčího byly marné. Nigérie střeleckou smůlu za pár minut prolomila a zvítězila 2:1.
Umění šamanů není zadarmo „Jsou různé způsoby, jak může léčitel pomoci hráčům,“ povídá Amos Pfumu, šaman z Mozambiku. „Kromě různých talismanů a bylin je zde i síla pocházející ze zemřelých předků. Duchové v hráči probudí skvělý výkon a dodají mu štěstí.“
Možná se jedná o psychologickou výhodou, možná ne. Vliv šamanů ovšem nebývá zadarmo. „Některé týmy za šamany utratí tolik, že jim pak nezbývá na cesty k venkovním zápasům,“ říká Becker. Někdy dokonce nezbude na výplaty hráčů a ti zápas vypustí, kouzla nekouzla.
Jihoafrický fanoušek Freddie Saddam zákaz magií muti na africkém šampionátu ale jednoznačně odsuzuje. „Zakážou také, aby se hráči katolického vyznání křižovali?“ ptá se. „Musíš tomu opravdu věřit a muti tě posílí.“
***
Afrika, magie, fotbal
Bez umění šamanů je africký fotbal nepředstavitelný. Na jejich kouzla spoléhají všechny týmy. V extrémních případech dokonce dokáží takzvaní léčitelé před brankou soupeře zakopat i živou krávu. To aby druhému týmu vysála veškerou sílu...
