V létě se mi vždycky chce napsat něco o hudebních festivalech, některých se tak trochu pracovně účastním. Jenže psát mám o překládání, což tam zrovna nedělám. Tak nikdy nevím, jak to navlíknout, abych vyhověl zadání a koza zůstala celá.
Jistou metaforickou souvislostí by mohla být krátkodobá přeloženost člověka do jiného světa, kde starosti končí nalezením areálu a jsou vystřídány setkáními v zákulisí, pár decibely navíc a pivem z kelímku. Přímější souvislost by mohla být, že přece jen tam člověk občas použije cizí jazyk. To jsem si takhle minulý pátek náruživě povídal s pódiovým manažerem kapely The Toy Dolls – čímž si chci nenápadně přihrát na prohlášení, které by patřilo do jiné rubriky, ale nemohu si je odpustit: jejich koncert byl zážitek. Důkaz, že velké představení nemusí zrovna být na velkém stadionu, ale klidně na udusaném poli za Moravskou Třebovou, a že to nemusí být póza, ale věrohodný výkon. Jak ti kluci tam stáli s nástroji na krku a oblékali si kostýmky a brýlky a pak vlítli na pódium a co tam prováděli, to byla profesionalita i punková bezprostřednost, šmrnc a drajv. Ať žije festival Pod Parou.
Ale až nazítří na Trutnově mi došlo, jak to navlíknu. K tomu však musím ještě odbočit. Taky jsem se chtěl někdy zmínit o rozhovoru s jistou paní Amandou Galsworthy, oficiální anglickou tlumočnicí tří posledních francouzských prezidentů, který jsem nedávno zaslechl na BBC. Najdete to v archivu na jejich webu a je to fakt zajímavé. Jak třeba říká, že Mitterrand v životě nedal znát, co si myslí ani zda rozumí jediné slůvko anglicky. A jak se jednou mělo telefonovat s Bushem starším, paní si nasadila sluchátka, tu na ni skočí Mitterrandův labrador, přední tlapy na ramena, sluchátka dolů, cuchá jí vlasy, olizuje uši, do toho mluví Bush. Přičemž Mitterrand se celou dobu ani nehne, a když telefonát skončí, ptá se: Vy se jmenujete Amanda? Ano. Ale to je jméno pro kozy. Cože? No když mi maminka vyprávěla na dobrou noc, vystupovala tam koza Amanda, povídal prý ten Mitterrand. To Chirac měl rád lidi a ještě byl labužník, a že Francouzi jednají i při jídle, tak prý naopak žádal klid, aby se i tlumočnice mohla najíst. Velmi jí důvěřoval, a tak jako vrba ta paní Amanda ví teď všechno, i zda nemá nějaký král oslí uši. Zato železná lady Thatcherová se prý vážně tázala, že má v rodině kohosi neschopného prospět ve škole, tak jestli by taky nemohl být aspoň tlumočníkem. A když měla paní Amanda závěrem rozhovoru říct, co se tlumočí nejhůř, říká: Jokes are the nightmare. Ano, překladatelův zlý sen jsou vtipy. Bývají nevyjmutelné ze svého kulturního kontextu. Prokládá-li jimi někdo hovor – a lhostejno, zda vskutku vtipnými, nebo trapnými – je to pro tlumočníka k naštvání.
A teď to tedy navlíkněme. Na tom Trutnově o půl třetí v noci mi povídá kytarista veselé skupiny Totální nasazení řečený P. P. Cvok: Víš, že Monkey Business (taky skupina, pozn. aut.) jsou z Jičína? To nevím, já na to. No jo, praví kytarák. To takhle jednou jde knížepán za Rumcajsem a povídá: Poslyš, Rumcajsi, půjč mi ženu, ať si s ní užiju. A Rumcajs: S tím za mnou nechoďte, pane kníže, to je Manky byznys.
A mě profesionálně deformovaného v tu chvíli napadlo, že by se to blbě překládalo.
***
Překladatelův zlý sen jsou vtipy. Bývají nevyjmutelné ze svého kulturního kontextu. Prokládá-li jimi někdo hovor, je to k naštvání.
O autorovi| Jan Mattuš, překladatel
