Smrt v listopadu 2009 Janu Reichovi zabránila dokončit jeho jedinečnou kolekci krajinných portrétů, ale i tak je jeho cyklus asi nejcelistvějším obrazem této země, který byl v posledních desetiletích vytvořen. Nutno říci, že to je podobizna zcela osobní, a tedy intimní a duchovní. Kniha Bohemiae, kterou více méně vlastním nákladem vydal v roce 2005, byla rok nato vyhlášena Knihou roku v literární (!) soutěži Magnesia Litera.
Zemské scenérie tam vystupují v krásných obrazech jako zhmotnění melancholického snu o krajině a kultuře, která jí vtiskla pečeť a charakter. Snažil se o co nejsilnější vystižení genia loci, toho základního pocitu, kterým vydechují stará ušlechtilá místa a jimž ani novodobé barbarství zcela nezlomilo páteř. Reichovy černobílé, či spíše sépiové obrazy liduprázdných zámeckých parků, krajinných zákoutí a tichých prostranství jsou esencí touhy a lásky k této zemi, k níž ale raději nepustí žádného jejího současného obyvatele. Jako by ji před nimi musel chránit, fotografoval ji za ranního rozbřesku, když se vylupovala z mlh a z šera se teprve vyjevovaly její tvary, u nichž nešlo zcela odlišit, patří-li přírodninám, nebo kulturnímu výtvoru. Jan Reich byl jedním z posledních klasiků staré školy poctivého fotografování. Narodil se v roce 1942 v Praze. V roce 1959 maturoval na jedenáctileté střední škole, poté pracoval jako stavební dělník, rekvizitář, osvětlovač, dělník v cirkuse Evropa a Cirkuse Kludských. Především ale fotografoval. V roce 1961 nastoupil vojenskou službu, v letech 1965 až 1970 studoval na FAMU v Praze obor výtvarná fotografie. Prožil bohémská šedesátá léta, přátelil se s generačními druhy, jako byl s Boris Hybner, Ivan Jirous nebo Pavel Sedláček.
Poprvé na sebe autorsky upozornil snímky z cirkusu: s neorealistickou syrovostí a věrností zobrazoval prostředí, které jako jedno z posledních vzdorovalo obecné glajchšaltaci. Podobnou autenticitu hledal v šedesátých letech na Slovensku a v romských osadách. Tehdy začíná objevovat krajinu, která se v jeho díle později stane dominantním a rozhodujícím tématem.
V roce 1968, po invazi, žil devět měsíců ve Francii. Po návratu do Československa začal Reich místo lidí fotografovat tramvaje, ohrady, nádraží, nábřeží apod. Tehdy vznikl kanonický cyklus Mizející Praha, který sehrál legendární roli, jež trvá dodnes. Od roku 1970 byl profesionálním fotografem. Běžnou obživu si zajišťoval produkcí barevných pohlednic. V sedmdesátých letech střídal pobyt v Praze s životem na venkově na Sedlčansku, v krajině klasicky české, jak málokterá jiná. Jí je věnována monografie Dům v krajině (2007), poslední, která za Reichova života vyšla.
Aktuálně vystavuje dílo Jan Reicha Galerie Zlatá lilie na staroměstském Malém náměstí v Praze. Galerii provozuje Nadace českého výtvarného umění. Jejím partnerem pro první rok nové výstavní koncepce, orientující se především na českou i světovou fotografii a design, je galerie GambitPHOTO. Komorní, ale přesto reprezentativní průřez Reichovou tvorbou nabízí ukázky z kolekcí Praha, Bohemia a Krajina.
Všechna díla jsou prodejná, ceny se pohybují v relacích osm tisíc za díla z pražské kolekce a jedenáct tisíc za zvětšeniny z cyklu Bohemia. Otevřeno mají od dvanácti do šesti, předností je zdvořilá kustodka a příjemné klima. Vstupné činí čtyřicet korun.
***
Jan Reich, pořádá Gambit PHOTO, od 2. do 28. února v pražské galerii Zlatá lilie na Malém náměstí v Praze
Reichovy černobílé, či spíše sépiové obrazy liduprázdných zámeckých parků, krajinných zákoutí a tichých prostranství jsou esencí touhy a lásky k této zemi
