Řeknu to upřímně. Jsem ráda, když zkoušku bez potíží udělám a můžu se začít připravovat na další. Pokud mi k tomu může pomoct větší výstřih a kratší sukně, tak toho prostě využiju,“ přiznává studentka anglistiky Hanka.
Podobný přístup je podle ní na akademické půdě běžný – studentky bojují za dobré známky i jinak než jen vědomostmi a jejich učitelům to nijak zvlášť nevadí. „Jsem normální chlap, lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi hezké holky nelíbí. Potěší mě pohled na pohlednou a upravenou studentku, která je navíc milá. Samozřejmě si ale držím odstup, to patří k profesní cti,“ říká docent, který si nepřeje být jmenován. Na otázku, zda může mít jeho potěšení z hezké a milé studentky vliv na výsledek zkoušky, se jen potutelně usmívá. Po chvíli se stejně potutelným úsměvem odpoví, že nemůže.
Na chodbách českých vysokých škol to v době zkoušek vypadá jako na konkurzech do okresního kola soutěže miss. Výrazné líčení, výstřihy, podpatky a minisukně. Pečlivě upravené dívky nervózně podupávají před dveřmi zkoušejícího. Některé studentky se svým pedagogům snaží zavděčit i mimo zkouškové období a jejich vyučující jim přízeň oplácejí, ti odvážnější se jí sami dožadují. Vše zřejmě funguje k oboustranné spokojenosti. Řešených obvinění ze sexuálního obtěžování na akademické půdě je v české kotlině poskrovnu.
Bylo by vůbec možné najít v nastíněných situacích viníka? Je jím pedagog zneužívající svého postavení? Nebo za to můžou spíš svádivé studentky?
Podle psychologa Petra Šmolky nemají takové úvahy ve většině případů smysl. Sbližování je v lidské přirozenosti a zákonům přitažlivosti se prý nelze vyhnout ani na akademické půdě. To platí pro studentky stejně jako pro jejich učitele. „Obě strany jsou dospělé, žádný zákon jim vzájemné důvěrnosti nezakazuje. Proč by se sotva třicetiletému kantorovi nemohla líbit dvaadvacetiletá studentka? A proč by se ona nemohla zamilovat do něj? Samozřejmě existují i pragmatičtější důvody – dostat zkoušku bez větší námahy je jistě lákavé,“ říká Petr Šmolka.
„Tyhle ženské triky platí jen na někoho. Jsou učitelé, které bys tím jedině naštvala, na to pozor,“ radí budoucí právnička Radka a dodává: „Nejdůležitější je odhadnout, co si na koho můžeš dovolit.“
Z Radčina dalšího povídání vyplývá, že dovolit si lze na pražských právech leccos. Od decentně upraveného zevnějšku a milých úsměvů až po nabídnutý sex. Její vyprávění má však jednu zásadní chybu – nezakládá se na vlastní zkušenosti.
Vysoká škola není gymnázium Historky o nadstandardních vazbách studentek a jejich pedagogů jsou prý obecně známé a prosakují i mimo fakultu, nelze ale vyloučit, že jde jen o fámu, možná přiživovanou neúspěšnými studenty.
Možnost vylepšit si prospěch díky hezké tváři a sexy postavě vyvrací také bývalá modelka Eva, studentka Vysoké školy hotelové v Praze: „Jde spíš o výplod fantazie ne moc hezkých a ne moc chytrých holek. Aspoň já osobně jsem se s tím nesetkala, zato se závistí ano. V indexu mám převážně jedničky a na zkoušky chodím oblečená konzervativně, většinou v kostýmku, make-up nepoužívám. Chovám se ve škole profesionálně a stejně se chovají i moji profesoři ke mně.“ Její přístup ke studiu sdílí Dominika Pospíšilová, studentka bohemistiky a švédštiny na pražské filozofické fakultě: „Nepřijde mi příliš vysokoškolské rozptylovat učitele výstřihem a vůbec jakkoliv využívat své tělo ke zvládnutí studia. Pokud je to ale opravdu láska a pokud své blízkosti dotyční nezneužívají, přeju jim to. Jsme přece lidi a vztah učitele a studenta na vysoké je v mnoha ohledech jiný, než býval na gymnáziu nebo snad základce.“
Že láska k učiteli nemusí končit happy endem, dokládá příběh jedné z Dominičiných spolužaček.
Dotyčná se do svého profesora zamilovala natolik beznadějně, že dokonce musela vyhledat psychologa. „Ten učitel se líbil snad všem holkám, ale zhroutila se jen tahle nebohá slečna,“ vzpomíná Dominika.
Trochu jinou zkušenost si ze studijních let odnesla studentka filologie Veronika: „Potřebovala jsem udělat zkoušku v předtermínu, s vyučujícím jsem se na tom bez problémů domluvila. Vyžádal si ale moje číslo na mobil – prý pro jistotu, kdyby mu do zkoušení něco přišlo. Dva dny před zkouškou mi poslal zprávu s pozváním na večeři.“ Veronika pozvání rezolutně odmítla.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Šla na zkoušku s obavami. Měla strach, že se jí odmítnutý učitel pomstí. Ten však jen klopil oči a po mimořádně krátkém zkoušení jí do indexu zapsal jedničku. V následujících letech své pozvání ještě několikrát zopakoval. Pokaždé byl odmítnut, a přesto Veronice do indexu přibyly ještě dvě jedničky. „Myslím, že se prostě jen zamiloval,“ říká.
Vztahy mezi učiteli a studenty fungují i mimo školu a ne vždy při tom musí jít o sex. „Někdy váhám, jaký postoj ke svým studentkám zaujmout,“ krčí rameny docent z přírodovědecké fakulty. „Na jedné straně stojí sexuální obtěžování, na straně druhé emoční chlad a nedostatek lidskosti. Pro mě je běžné pozvat studentku na kafe a bavit se i jinak než formálně, aniž bych měl nějaké postranní úmysly.“
Láska mezi pedagogem a studentkou může skončit i svatbou. „Jeden náš profesor si před časem vzal svou studentku, jejich svatební fotky obletěly celou fakultu, hodně se o tom mluvilo hlavně kvůli velkému věkovému rozdílu mezi nimi,“ vzpomíná studentka filozofie Kateřina. Eticky problematické to prý nikomu nepřipadalo, především proto, že dotyčný byl známý svou zásadovostí a ke své budoucí manželce byl ještě náročnější než k ostatním.
