Líbí se mi, když ženská vypadá jako ženská. Myslím, že je to ten styl, který nejvíc dokáže podtrhnout ženskou krásu. Baví mě nosit pouzdrové šaty, krajky, volánky, puntíky, námořnické či leopardí vzory. K tomu si vezmu boty a la 40. léta a samozřejmě si stylově načešu vlasy,“ říká jedna z českých pin-up girls Mariana Kracíková.
Přestože se retro oblečení dá sehnat v secondhandech a někdy se najdou zajímavé kousky i v kolekcích nadnárodních řetězců, většina jejího šatníku pochází z obchodu Mr. Creep, který provozuje se svým přítelem Vladimírem Jaklem. „Chybělo nám retro oblečení, proto jsme ho začali dovážet. Postupně jsme k pin-up šatům přidávali i věci pro kluky, třeba košile na bowling a pomády na vlasy, nebo doplňky do bytu či auta.“ Shánění zboží a servis zákazníkům je pro oba součást životního stylu, který je spojený s rockabilly hudbou. Připíchni si mě na zeď!
Pin-up girls, vyzývavé, na svoji dobu jen spoře oblečené dívky, se nejprve objevily na obrázcích amerických časopisů ve 20. letech minulého století. Pro svou reklamní kampaň je použila společnost Coca-Cola a nevědomky tak odstartovala společenský fenomén, který přetrvává dodnes. Především mužské publikum okouzlily natolik, že si je věšelo na zeď v dílnách a garážích nebo na dvířka skříněk v šatnách. Odtud se pro ně vžilo označení pin-up („připíchnuté“), které se později začalo používat pro jakoukoliv dámskou ilustraci, kde je vyzdvihnuta smyslnost a sex-appeal.
Jednoduché momentky zachycující dívku v nestřeženém okamžiku, například při převlékání, se za války objevovaly v kalendářích pro vojáky, kteří si je někdy také překreslovali na trupy letadel. Pin-up girl má obvykle vyšpulený zadeček či odhalená lýtka a patřičně překvapený výraz. Gesta jsou jen naznačena, nikoliv vyjádřena explicitně, což dodává dlouhonohým krasavicím patřičný šmrnc. Ten souvisí se základním předpokladem opravdové pin-up girl, totiž se žensky tvarovanou postavou s útlým pasem a výrazným poprsím, zadečkem a stehny. Naprostý protiklad pozdějších vyhublých modelek.
Skutečný boom pin-up girls nastal ve 40. a 50. letech, kdy se americká děvčata začala stylizovat a oblékat jako krásky ze stránek časopisů. Inspirativní ovšem zůstávají dodnes. Mezi ikony dnešních pin-up girls tak stále patří herečka Rita Hayworthová nebo modelka Bettie Pageová. „V dnešní době je těžké být retro a současně být sexy. To, co bylo vyzývavé před šedesáti lety, zůstává dnes bez povšimnutí. Holky v tomhle stylu se tak dnes často snaží nosit vysoké podpatky, barví si vlasy a mají tetování,“ popisuje Mariana moderní „pinapku“. Rockabilly styl žije dál a ve Spojených státech, Velké Británii či sousedním Německu najdeme spoustu jeho vyznavačů. Lidé tu běžně jezdí ve starých „amerikách“ a v každém větším městě najdeme stylový obchod i klub.
U nás je okruh nadšenců mnohem menší. Někteří hrají v kapelách, jiní pečují o automobilové veterány nebo se zajímají o military. Scházejí se na koncertech nebo prezentacích pinstripingu, speciální techniky malování ornamentů na karoserie aut, přesně v duchu atmosféry, kterou evokoval filmový hit Pomáda. „Mně se na rockabilly líbí, že má dlouhá chapadla. Není omezen pouze na hudbu, ale je v něm zahrnuto i oblečení, zájem o stará auta či motorky, tetování, vojenské předměty. Každý si v tom může najít to svoje,“ podotýká Vladimír Jakl.
Jsme apolitičtí. Bavíme se Také Ivo Traxmandl alias Rafan, jeden z prvních českých teddy boys (mužský protějšek pin-up girl), nedá na 50. léta dopustit. Vyrostl na rock’n’rollu a country, hrál na kytaru a bendžo, až ho jednoho dne kamarád přemluvil, ať si koupí kontrabas. Dnes vystupuje se třemi kapelami a společně s Reverendem Cosmem, jak si říká další fanoušek Radim Kosmák, se věnuje i pořádání hudebních akcí.
„Baví mě to, a navíc je to důležité pro rozšiřování subkultury, protože se téhle práci věnuje jen pár lidí. Je to životní styl na plný úvazek. Všechno, co dělám, myslím vážně.“ Na začátku 90. let Rafan pracoval v tetovacím studiu a při svých cestách do zahraničí se setkával s rock’n’rollovou subkulturou, která ho nadchla do té míry, že se rozhodl ji v českém prostředí vybudovat. Začal vyrábět trička s rock’n’rollovými motivy, později i další kusy oblečení, vše pod značkou Lucky Hazzard, která letos oslaví deset let na trhu.
„Pronajal jsem si výrobnu v Čechách, která byla těsně před zánikem. Dneska tam sedí babičky u šicích strojů a podle mých návrhů šijí jak dámské, tak klučičí modely, včetně džín. Objednávám speciální džínovinu, aby kalhoty něco vydržely. Nechci dělat žádný uvařený knedlík, nestojím o fashion výstřelky, mám ve svém krámu zboží, za kterým si stojím. Ty věci zkrátka mají duši. A lidé to určitě tak vnímají, jinak bych nemohl fungovat takovou dobu,“ říká potetovaný milovník 50. let.
Rockabilly vnímá jako styl, který je dnes hudebně hodně spřízněn s psychobilly, punkem, ska či hard corem. Dochází tak k směšování různých subkultur. Na jedné rockabilly hudební akci pak často vystupují kapely různého hudebního zaměření a v publiku se sejdou pankáči, skinheadi (ti původní, kteří se distancují od nacismu a rasismu), pin-up girls i teddy boys. Komunita je proklamativně apolitická - jde přece především o zábavu.
O autorovi| SOŇA KACEROVSKÁ, Autorka je spolupracovnice přílohy Relax LN
