Pro rodiče nejmenších školáků je ta otázka víc než aktuální: Jak to udělat, aby se jejich prvňák, eventuálně druhák, naučil bez velkého trápení aspoň trochu úhledně psát?
Psaní je bezpochyby jedním ze stavebních kamenů gramotnosti. Pro nemálo dětí však může být období, kdy se této dovednosti učí, rizikové. Je totiž známo, že některé z nich se přestávají právě kvůli psaní do školy těšit, a co hůř, vypěstují si jakýsi blok. Než kroužit své myšlenky standardizovanými křivkami, které se nedaří dostatečně přizpůsobit nárokům dospělých, raději přestanou tyto myšlenky a nápady sdělovat a píší jen to, co musejí.
Bývaly doby, kdy se o takových věcech nediskutovalo a krasopis byl dokonce jedním z hlavních předmětů v prvních a druhých třídách. Teď už učitelé na dokonalosti psaných písmen zdaleka tolik netrvají. Přesto se psaní většinou známkuje.
Ta trojka syna zdrtila
„Náš Mikeš přinesl nedávno z diktátu písmen trojku a byl z toho úplně zdrcený,“ říká otec sedmiletého syna.
Chlapce, který se jinak učí dobře, doma utěšovali, že o nic nejde. Ostatně první řádku napsal dokonale, teprve od druhé začala být patrná únava, nebo snad stres. Je vidět, že učitelka začala diktovat o něco rychleji, chlapec znervózněl a písmenkům chybí tu dosti dlouhá klička, tu správná vlnovka. Paní učitelka napočítala ve čtyřiceti znacích osmnáct nedokonalostí.
„Trochu se bojím, aby mu to nevzalo chuť psát,“ svěřil se otec. Má pravdu. Někteří odborníci proto doporučují umožnit malým dětem psát také na klávesnici počítače, ale třeba i psacího stroje, aby si formulování myšlenek nespojovaly jen s motorikou ruky. Tu má někdo více, někdo méně šikovnou, ale u každého se to dříve nebo později poddá.
Procvičování je samozřejmě důležité. Nemělo by ale přebít důležitější funkci psaní, totiž sdělování. Bere to moderní pedagogika v úvahu?
„Transformace primární školy přináší podstatné proměny výuky právě v prvních třídách,“ říká Radka Wildová z katedry primární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. „Mění se i způsob výuky psaní a čtení tak, aby šlo především o jejich využití nejen jako zdroje informací a prostředku komunikace a vzdělávání, ale také jako způsobu zábavy.“
Jde o účel, ne o formu
Konkrétně pro výuku psaní to podle docentky Wildové znamená výrazný posun ve smyslu respektování individuálních rozdílů mezi žáky. Výuka psaní by měla podporovat přirozený zájem žáků osvojovat si psanou řeč, který se začíná rozvíjet dávno před vstupem do školy.
„V současné době by výuka psaní již neměla tento proces blokovat snahou o rozvoj dokonalého tvaropisu žáků,“ zdůrazňuje Wildová.
Prioritou by mělo podle jejích slov být, aby si dítě osvojilo písmo takovým způsobem, který mu již v době počáteční výuky umožní, aby se prostřednictvím písemného projevu vyjádřil a postupně jej začal využívat v běžných situacích. Vhodným a přirozeným „mezistupněm“ může být například psaní tiskacího písma. Záleží na škole, jestli takový přístup zvolí.
Výuka psaní v prvním ročníku by se tedy už neměla zakládat na drilu, stresu či nepřiměřených požadavcích na žáka. „Učení psaní závisí na pozitivní motivaci žáků a jejich radosti z ovládnutí jednoho z prostředků lidské komunikace,“ tvrdí Radka Wildová.
Odpověděla nám i na otázku, jestli je pravda, že v jiných zemích se děti vlastně vůbec neučí psát psacím písmem jako u nás. „Psací písmo se učí všude, jen má někde trochu jiný tvaropis a není tak naklopené jako u nás.“
***
Potíže s psaním? Pokud dítěti nejde psaní, zkuste mu nabídnout, aby si doma zkoušelo psát na počítači.
