Hned z několika důvodů se nyní opět mluví o zakázce na odstranění starých ekologických škod – jednak konec předčasných voleb znovu otevřel otázku, zda se opět neprodlouží termín, do kdy mají firmy postoupivší ve výběrovém řízení předložit své nabídky. Posunutí termínu také otevírá možnost návratu firem vyřazených v prvním kole, které se odvolaly k antimonopolnímu úřadu. Ten dosud nerozhodl. A konečně ještě úplně nevychladla ani „toskánská aféra“, spojovaná mimo jiné právě s touto zakázkou.
Mezi manažery vyfocenými v srpnu v Toskánsku ve společnosti politiků z ODS nechyběl ani Jiří Hodač, teplický manažer firmy Marius Pedersen a Borůvkův podřízený. Hodač se tam podle vlastních slov vydal na pozvání bývalého ministra dopravy Aleše Řebíčka, kterému dělal na ministerstvu náměstka. „Co o tom vím a co mi sám sdělil, bylo, že mezi ním a bývalým ministrem Řebíčkem je osobnější vztah a že jej s rodinou navštívil na jeho pozvání. Nevím přesně, s kým se tam potkal, podle toho, co mi říkal, byl ale jen v Řebíčkově nemovitosti,“ tvrdí Pavel Borůvka.
Ve společnosti Marius Pedersen působil Hodač už před svým ministerským angažmá. S firmou ale nepřerušil kontakt, a když z ministerstva odešel, oslovil ji znovu. O jeho přijetí, či nepřijetí rozhodoval právě Borůvka. „Přiznám se, že jsem o tom hodně přemýšlel, rozhodl jsem se ale, že podstatné pro mě je, zda má schopnost vést teplickou pobočku. A tuto schopnost podle mého soudu jednoznačně má. Proto jsem odřízl jeho minulost a soustředil se jen na zmíněnou podstatnou otázku,“ tvrdí prokurista.
Hodač se tedy do firmy vrátil. K jeho pobytu v Toskánsku Borůvka dále uvádí jen to, že tento manažer není v současném týmu, který připravuje nabídku Marius Pedersen pro výběrové řízení, ani se v té věci podle Borůvky nijak neangažuje. „Mám kontrolu nad tím, jak tým řídím, i když počítám s tím, že novináři se na to budou dívat jinak,“ prohlašuje Borůvka.
Pavel Borůvka pracuje ve společnosti Marius Pedersen patnáct let. Svou profesní kariéru však původně směřoval trochu jinam, po absolutoriu brněnské stavební fakulty začal pracovat jako stavbyvedoucí v menší stavební firmě K a S ve Vamberku. „Pocházím ze stavařské rodiny, děda měl léta stavební firmu v Podkrkonoší,“ říká manažer. „Dělal jsem v malé firmě a na starost jsem měl všechno, od přípravy stavby až po její dokončení. Na stavařině je krásné to, že na začátku přebíráte projektovou dokumentaci a na konci odevzdáváte hotový dům. Satisfakce z odvedené práce je v takovém případě obrovská.“
Ze stavařiny odešel po dvou letech, když dostal nabídku dělat projektového manažera Mazdy. „Její generální ředitel inženýr Nevrla, je jím dodnes mimochodem, tehdy uzavřel smlouvu s panem Dvořáčkem o vzniku zastoupení Mazdy v Hradci Králové. Mě si najali na to, abych toto autocentrum vybudoval, vybavil technologiemi a vybral pro ně tým.“
Rok poté, co už bylo autocentrum v chodu, vyhledal Borůvku spolužák z fakulty, že firma Marius Pedersen hledá nové lidi a zda to nechce zkusit. „Svým způsobem to bylo šílenství. Přejít z hi-techu, jaký představovala auta, do totálního low-techu, jak jsem si představoval popeláře, mi připadalo bláznivé. Ale šel jsem, výběrové řízení jsem vyhrál, rozhodl se, že tento přerod akceptuji, a bráno dnešní optikou jsem rád.“
V původem dánské firmě podnikající v komunálních odpadech začínal podle svých slov od píky – jeho prvním úkolem bylo vybudování řízené skládky Chvaletice (dnes Zdechovice), což byl společný podnik s městy Hradec Králové a Pardubice. Poté během let prošel postupně pozicemi supervisora přes provozního ředitele, obchodního ředitele až po prokuristu a člena představenstva.
V letošním roce vzbudila odpadová firma, kterou dnes spoluvlastní francouzský koncern Veolia, hned několikrát rozruch. Kromě zmíněného výběrového řízení třeba zakoupením většinového podílu v uherskohradišťské společnosti Hrates (Hradišťské technické služby), která dřív patřila městu. V regionálním tisku se pak objevily obavy, zda to nebude znamenat zdražení služeb, nad kterými tak město ztrácí kontrolu. „Na tu věc lze nahlížet dvojím úhlem pohledu,“ tvrdí Borůvka. „Z ekonomického pohledu není pochybností, že rozhodnutí přijmout strategického partnera je správné. Druhý pohled je politický – zda je, či není lepší, když město takovou firmu ovládá. Město není organizace zřízená k podnikání, jeho úkolem je zajišťovat služby občanům. Městská zastupitelstva se musí z podstaty věci rozhodovat kolektivně, a přijmout kolektivní rozhodnutí trvá dlouho. Z toho důvodu je vždy dobře, pokud firmu sloužící městu řídí ten, kdo má expertní znalost z daného odvětví. Lze to doložit i ekonomickými parametry – komerční firmy dosahují až třikrát větší produktivity než městské organizace.“
Podle Borůvky si Uherské Hradiště také nadále zachovává nástroje, jak cenovou politiku Hratesu ovlivnit. „Město má ve firmě pořád podíl, byť menšinový, a má i zastoupení v orgánech společnosti, v dozorčí radě má majoritu. Obvyklé ceny musíme mít i proto, že kdybychom je neměli, nic nebrání městu vyhlásit výběrové řízení a zadat to levnější firmě.“ Zdraží, nebo nezdraží tedy Hrates? „Ceny zůstávají stejné a v dohledné době neuvažujeme o jejich zvýšení.“
Ve společnostech spadajících dnes na českém trhu pod Marius Pedersen je podle Borůvky kapitálově přítomno celkem 174 obcí, které v nich podle něj hrají významnou kontrolní roli. Jenže i na tuto věc lze nahlížet jiným úhlem pohledu – právě placené členství politiků v různých dozorčích radách a kontrolních orgánech otevírá prostor k jejich korupci, na což upozorňují i nevládní organizace typu Transparency International. Manažer tvrdí opak: „Města nemají možnost rozhodovat jinak než v rámci městských rad a zastupitelstev, což jsou desítky lidí. V dozorčích orgánech našich firem sice zasedají i lidé, co v těchto radách jsou, ale také ti, kteří tam nejsou, a můžeme je ovlivňovat, jak chceme, není nám to nic platné. Ovlivňovat rozhodování měst a obcí přes tyto zástupce je složité a v praxi těžko realizovatelné. Zlobbovat nějakého klienta je navíc krátkodobá strategie. Dlouhodobě si firma může zákazníka udržet jen dobrou službou v dobré ceně. Krátkodobé efekty mě moc nezajímají.“
***
Přejít z hi-techu do totálního low-techu bylo šílenství
