KRAUS: Prezident amnestii nevysvětlil, místo toho napadl protivníky

Nápadné je zejména to, že Prohlášení neobsahuje to, co média, kritikové a oponenti amnestie očekávali, to je dodatečné zdůvodnění a vysvětlení tohoto kroku. Vychází tedy z bodu (g) 62. článku Ústavy, který mu dává právo "odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem, nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazovat odsouzení“. Toto právo – s omezením, které při vyhlášení amnestie definoval – prezident využil a je nepochybně přesvědčen, že jakýkoli dodatečný komentář by působnost tohoto kroku oslabil.

Jiří Kraus Prof. PhDr. Jiří Kraus, DrSc. je český jazykovědec, lexikograf, překladatel z ruštiny a profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde působí na Katedře mediálních studií.

Dalo se očekávat, že jistá překvapivost tohoto opatření musela vyvolat v současné době, kdy útoky na prezidenta a spolu s tím i na všechny současné prezidentské kandidáty a na politiku a politiky obecně (ať už tyto útoky vycházejí z médií, z řad veřejnosti nebo od prezidentských kandidátů samých) vyvolat nesouhlas, kritiku a vyhrocené protesty.  Tomu nahrávají i opakovaná tvrzení o ekonomické krizi, o hrozící bídě a snad i obvyklý příkaz jakéhokoli zpravodajství, že aby se fakt nebo událost staly zprávou, musí se nutně vyznačovat atributem negace. Domnívám se, že absence dodatečného zdůvodnění amnestie je pro Prohlášení nápadným znakem, jehož důvod možná spočívá v Ústavě samé.

A tak se otvírá cesta pro  argumenty opačného typu. Patří k nim fotografie propuštěných, kteří ve veřejnosti utvrzují obraz kriminálníků, jmenovité příklady rozsáhlých, dlouhá léta řešených a nedořešených případů korupčníků (a jimi poškozených), škůdců nejrůznějšího druhu – od drobných krádeží až po rozsáhlé hospodářské delikty apod.

Prohlášení na toto všechno výslovně reagovat nechce. A odvrací se od argumentace k věci (ad rem) k argumentaci ad personam – proti politickým soupeřům a proti těm, které text pojmenovává manipulátory nebo lidmi nemyslícími (nejde o záležitost věcnou, ale osobní – která strana tenhle posun vyvolala? Prezident, nebo jeho oponenti?). A vyzdvihuje myšlenku, že autor setrvává na svých stanoviscích, ať už jde o amnestii, nebo o názory, které vždy zastával (srov. situaci při sarajevském atentátu). A ta se nemění a nemění se ani on sám, ani jeho stoupenci, ani jeho odpůrci. Opakování výrazů jako "masivní kampaň“, "manipulace“, "zastrašování“ tuto bojovnou polemičnost ještě podtrhuje.