„Několik let si stěžuji u veterinářů i ochránců zvířat, ale nic se neděje. Ať mi nikdo neříká, že ta zvířata netrpí,“ zlobí se Brandnerová. Z přístupu úřadů a institucí je podle vlastních slov zoufalá. „Byli tady lidé z Ligy na ochranu zvířat. Řekli, že krávy přístřešek mít musí a že by bylo dobré, abych na louku v noci chodila a poslouchala, jestli zvířata v zimě nekašlou,“ krčí rameny.
Pokračování na straně 5
Dokončení ze strany 1
Není přitom ani zdaleka sama, kdo se na Šumavě či v šumavském podhůří pozastavuje nad tím, že skot je na mnoha místech ponechán kromě dovozu krmení prakticky celý rok svému osudu a žije se souhlasem veterinářů jako divoká zvěř. Ovšem s tím rozdílem, že se ani nemůže schovat pod stromy v lese.
„Nějaký přístřešek by měl být, ale krávy zvyklé na pohyb venku se mohou obejít i bez něj,“ tvrdí nicméně předseda Mlékárenského družstva Jih Zdeněk Houška. Na rozdíl od komunismu, kdy se skot držel ve stájích, dokonce utěsněných, se dnes dává zvířatům mnohem větší volnost.
A takzvaný studený chov prospívá jejich zdraví mnohem víc než celoroční ustájení.
V Rakousku a Německu to funguje jinak Mnoha lidem je však divné, proč nefunguje podobný způsob chovu v sousedním Rakousku a Německu. I když krávy tady také chodí v zimě ven, před maštalemi mají většinou velké přístřešky jako možnost úkrytu. Obrázek širokých zasněžených plání, na kterých se pohybují tisícihlavá stáda skotu za jakéhokoliv počasí, je tak u sousedů zcela ojedinělý.
„V Rakousku i Německu je však trochu jiná tradice a jiné druhy farem. Farmy jsou malé a zabývají se většinou chovem kombinovaných plemen jak pro maso, tak pro mléko,“ říká ředitel Krajské veterinární správy v Českých Budějovicích František Kouba. V Česku ale podle něj po padesáti letech komunismu připadá na jednoho hospodáře mnohem větší výměra pozemků než u sousedů. A na velkých lukách se vyplácí chovat masná plemena, která nejsou náročná na ustájení a mohou se pohybovat prakticky stále venku. „I my každému doporučujeme přístřešek, kam se zvířata mohou schovat zejména před větrem. Není to nárokový požadavek ze zákona, ale pouze doporučení. Důležité je, zda má skot dostatek krmiva a vody, která se dá určitými prostředky zajistit i v mrazech,“ tvrdí veterinář. Do Česka se podle něj začala navíc po revoluci dovážet zvlášť odolná plemena, třeba Aberdeen Angus, zvyklá žít v ještě drsnějších podmínkách třeba v Kanadě. „Tam se zvířatům staví zpravidla jen takové zástěny proti větru,“ říká Kouba. Další veterináři ale trvají na klasickém přístřešku. „Já bych doporučoval do takových úkrytů i podestýlku,“ říká veterinář František Roučka.
Stejně rozdílně přistupují k „pohodlí“ skotu i sami zemědělci nebo ti, kterým se na Šumavě posměšně říká sedláci z Václaváku. Jedná se o podnikatele, kteří pobírají dotace na údržbu krajiny, na niž vyženou krávy, najmou krmiče a jinak už se prakticky o nic nestarají. Na některých lukách přístřešky v zimě stojí, na jiných se skot pohybuje bez jakékoliv možnosti úkrytu. Podle ministerstva zemědělství ale záleží především na výsledku chovu, který nesmí být zubožený. „Ročně veterinární správa zkontroluje přes půl milionu kusů skotu, tedy přes 40%celkového množství v republice,“ říká mluvčí ministerstva Petr Vorlíček. Při těchto kontrolách inspektoři podle něj doporučili nápravná opatření jen u necelých čtyř tisíc zvířat.
***
Začala se dovážet zvlášť odolná plemena, zvyklá žít v extrémních podmínkách
