V románu Nadsamec popisuje francouzský předchůdce surrealismu Alfred Jarry nadměrně vyvinuté přirození a sexuální schopnosti hlavního hrdiny, kterými doslova uchvátil slečnu Elsonovou, neboť zosobňoval „ideální představu chlapáctví“. Kulturně i biologicky opírá se dodnes mužnost o představu čehosi pevného a nerozbitného, a je přitom celkem lhostejné, zda je současný muž v reálném světě emancipovaných žen metro či naopak übersexual. V obecném mínění stále zůstává tím, o koho by se daly snad i kmeny buků lámat.
Pevnost, odolnost a odvahu „chlapáků“ jako by ženy obdivovaly bez náhledu rubové strany, často podvědomě a nereflexivně. Nelze v této souvislosti nevzpomenout na vlnu až adorační hysterie nad „hrdinským kouskem“ usvědčeného vraha Jiřího Kajínka, který jen umocnily televizní záběry jeho zatýkání, jež zvýraznily jeho mužnost a představily publiku fyzické a psychické rysy odolného, životaschopného hrdiny, který dokázal překonat všechny nástrahy vězení Mírov.
Ve skutečnosti je však pro chlapáky samé „testosteronové chování“ spíše prokletím. Svou úlohu v Kajínkově „reklamním spotu na mužnost“ bezpochyby sehrála především evoluční biologie. I mimo období, kdy mužské tělo čerstvě zaplavuje mohutný příliv testosteronu, mohutní mu brada, svaly a stoupá jeho agresivita, předvádějí totiž muži své hazardérské kousky spojené s testosteronovým chováním – a ty často balancují na pomezí kriminality, ale i na tenké hranici mezi životem a smrti.
Kdo v dospívání neprováděl kaskadérské jízdy na „fichtlu“ za co největšího burácení motoru (nebo alespoň nesjížděl prudké kopce na kole bez řídítek), neměl zpravidla velký úspěch u žen. Podobného původu jsou však i dospělé automobilové stíhací jízdy a honičky, krkolomné triky na snowboardu, odvážné spekulace na burze a další aktivity veskrze riskantní a život ohrožující.
Mužští jedinci pochopitelně podstupují takové riziko hlavně proto, aby předvedli a šířeji inzerovali potenciálním partnerkám, co vše neohroženě zvládnou, jak pevné mají zdraví, svalstvo a kosti, a vysílají tak silný biologický signál o své síle a odolnosti.
Mohou přehánět, vymýšlet si, fingovat či lhát, prokazovat ohebnou páteř i nepevný charakter, ale tím, že riskují vlastní život, sdělují širokému okolí podvědomou zprávu o tom, jak životaschopné geny budou jednou úspěšně předávat svému potomstvu. A takové předvádění nemusíme u lidských samců jen předpokládat, dá se i vědecky měřit a analyzovat. Antropologové B. Pawlowski, R. I. M. Dunbar a R. Atwal například nedávno v časopise Evoluční psychologie empiricky prokázali (když pozorovali stupeň rizika podstupovaného na přechodu v univerzitním kampusu), že v porovnání s „něžným pohlavím“ muži v každodenních aktivitách několikanásobně častěji riskují. A hazardují se svými životy o to intenzivněji, když této aktivitě přihlížejí ženy.
Odolný chlapák a nadsamec se tak ve skutečnosti svým životním stylem blíží k tomu, o čem zpívá Jan Burian v písni Supermani: Supermani/ Umírají náhle/ A trochu trapně/ Zaskočeni lavinami/ Překvapeni vysokým napětím/ Velkými vodami.../ Nastraženými železy v lužkách cizích manželek...
Zátěž, která provází prezentaci muže, není zdaleka posledním handicapem, se kterým se takový macho musí vyrovnat. Je prokázáno, že vyšší hladiny testosteronu zároveň nakládají na hřbet chlapáků ještě další nálož: Biologové I. Folstad a A. J. Carter v rámci hypotézy imunokompetenčního handicapu ukázali, že jen skutečně kvalitní samci si mohou dovolit zátěž spojenou s vysokou hladinou pohlavních hormonů, jelikož ty zároveň snižují a poškozují funkci imunitního systému.
Další a nikoliv poslední osudovou ranou do nadsamcova křehkého vazu může být podle evolučního psychologa M. D. Busse také skutečnost, že si jej ženy podvědomě vybírají k náhodným známostem a povyražení (nejčastěji kolem plodných dnů ovulace) pouze kvůli mužnými znaky inzerovanému „kvalitnímu genovému příslibu“. Vzhledem k tomu, že takový muž je zásluhou vyšší hladiny pohlavních hormonů zároveň zvýšeně agresivní, nevěrný, nadměrně pije či se nezdržuje doma, za partnera na výchovu jeho dětí upřednostňuje žena muže s jiným portfoliem investic: partnera celkově mírnějšího, empatičtějšího, pečujícího, který navíc disponuje prostředky na zaopatření ženy, ale i života jejího dítěte.
Tyto dva typy mužů se málokdy potkají v jednom těle, a jakkoli to může působit smutně, ukazuje se, že právě ti největší chlapáci jsou oproti tradičnímu názoru ze své podstaty nejzranitelnější.
Řečeno ještě jednou s Janem Burianem: Muži jsou křehcí jak šlehačkové labutě/ jak vánoční ozdoby/ Achillovy paty lidstva.
***
Pro chlapáky samé je testosteronové chování spíše prokletím. Hazardními kousky balancují na tenké hranici mezi životem a smrtí a biologové potvrzují, že vysoká hladina pohlavních hormonů zároveň poškozuje jejich imunitní systém.
O autorovi| Michael Josephy, antropolog a novinář
