Juriji Lužkovovi jsou dražší včely než lidé, jeho manželka si nahrabala celé jmění a jeho zástupce má hodinky za milion dolarů – to jsou jedny z „nejpádnějších“ důkazů představených ruskému divákovi v televizních dokumentech, jež se v posledních dnech staly součástí kampaně na diskreditaci dlouholetého moskevského primátora. Gavriil Popov, Lužkovův předchůdce na moskevské radnici a muž, který ho před osmnácti lety navrhl za svého nástupce, označil v rozhovoru pro rozhlasovou stanici RFE/RL tuto útočnou propagandu celkem trefně za důkaz „neobolševismu“ vládnoucí elity a symptom „předrevoluční“ situace.
Již méně trefná ale byla Popovova charakteristika Lužkova coby politika, který je představitelem „konstruktivní byrokracie“ a jemuž je vlastní „sociální orientace“ a má „nejblíže k lidu“. Narychlo sestříhané televizní filmy, například Případ v kšiltovce, totiž mají přes svůj demagogický náboj i reálný základ: Lužkov a jeho rodina vládu nad Moskvou skutečně využili k osobnímu obohacení. Lužkovovo tvrzení, že jeho manželka Jelena Baturinová by bez omezení vyplývajících ze sňatku s ním byla „ještě více bohatá“, je prostě směšné. Svého postavení třetí nejzámožnější ženy světa v ratingu amerického listu Forbes (díky aktivům odhadovaným na 2,9 miliardy dolarů) by za necelých deset let nedosáhla bez mocenské podpory ze strany svého muže. Dělnická kšiltovka, v níž se primátor rád ukazuje na veřejnosti, patří jen k mimikry, která mají zastřít skutečné mechanismy Lužkovovy vlády.
Vrážení klínu?
Baturinová tento týden v rozsáhlém rozhovoru pro opoziční ruský deník The New Times označila útoky na manžela za kampaň „lidí z administrativy prezidenta Dmitrije Medveděva, kteří se obávají, že primátor s blížícími se (prezidentskými) volbami podpoří nikoliv pozici Medveděva, ale premiéra Vladimira Putina“. Kremelští činovníci se prý snaží prolomit otálení prezidenta s rozhodnutím, zda má Lužkova odvolat. Podle jiných názorů ale není Lužkovovo spojenectví s Putinem vůbec jednoznačné. Medveděva sice opravdu pohoršil primátorův odpor k řadě opatření, která prosazoval, ale komfortně se ve vztahu k moskevskému vládci prý necítí ani Putin. Tomu se má zajídat, že Lužkov plně kontroluje moskevskou organizaci vládní strany Jednotné Rusko, v jejímž čele stojí právě Putin. Premiérův distanc, jenž dává v posledních dnech Lužkovovi najevo, tak vůbec nemusí být „záhada“ a „hanba“, jak říká Baturinová, ale logický postoj. Vládnoucí tandem Putin-Medveděv si prostě umetá cestu k dalšímu bezproblémovému přerozdělení funkcí v roce 2012, kdy se mají konat prezidentské volby. Tvrzení „nejmenovaného zdroje“ z Kremlu, že v případě výroků „některých představitelů moskevských úřadů jde o beznadějné pokusy vrazit klín do vztahů mezi prezidentem a premiérem“, tak dost možná nebylo jen pokrytecké, jak ho hodnotila část ruských i světových médií.
V jedné věci má již citovaný Gavriil Popov nejspíše pravdu – společná snaha Medveděva a Putina „odepsat“ Lužkova souvisí s rostoucím společenským napětím. Loňská finanční krize, letošní sucha, záplavy a neúroda hrozí vyústit v sociální otřesy. Ruští vládci na to musí být připraveni ve dvou směrech – jednak si chtějí zajistit pořádek na svém „dvorku“, současně najít obětní beránky, na které se dá zacílit ostří nespokojenosti mas. „Copak se tady odklízí sníh lopatou?“ vysmíval se nedávno Lužkov názorům, že ho Medveděv může z funkce jednoduše odvolat dekretem. Narážel na to, že z dosavadních tří odvolaných gubernátorů, ať již Putinem, či Medveděvem, dva pykali za „nedostatečnou přípravu na zimu“. Nu, v Moskvě se opravdu sníh odklízí jinak, ale kupříkladu hrozící skokový nárůst cen potravin na pultech moskevských obchodů může mít pro vládnoucí kruhy ještě horší dopady než zimní kalamity. Útok federálního centra na moskevského primátora ovšem může mít i opačné důsledky. Místo toho, aby na Lužkova svedl všechny hříchy, vyvolá naopak k „muži v kšiltovce“ obecné sympatie. Ten totiž šikovně postavil svou popularitu na sociální péči o důchodce, veterány a invalidy, kteří tvoří více než desetinu moskevských voličů. Výzkumy veřejného mínění o vztahu k Lužkovovi se kvůli tomu výrazně rozcházejí podle toho, na jaké sociální vrstvy se soustředí: čím je respondent movitější, tím méně se mu primátor zamlouvá. Nové vedení radnice by nejspíše tak štědré vůči chudším lidem nebylo. V Rusku navíc celkem úspěšně funguje fenomén „oběti zlé vlády“, která si zaslouží podporu. I v případě Lužkova by nynější obvinění, že v době katastrofálního sucha a požárů odjel na dovolenou či že ve stejný den odsouhlasil dvojnásobně vyšší podporu pro svůj včelařský byznys v kalužské oblasti než moskevským invalidům, strádajícím dusivými mraky z požárů, mohla díky tomuto fenoménu upadnout v zapomnění. Time-out Primátor Lužkov je sice při současném rozložení mocenských sil v Rusku „dinosaurem“, jak tvrdí jeho odpůrci, ale přece jen je i se svou rodinou až příliš silně zakořeněn v establishmentu. Zbavit se ho proto nebude vůbec snadné. Koncem minulého týdne si po vzrušené debatě s kremelskými činovníky vybral svou „narozeninovou“ dovolenou (včera mu bylo čtyřiasedmdesát) a odletěl za manželkou do sanatoria v Rakousku. Tam si má podle kuloárních informací rozmyslet, zda odejde po dobrém, předá značnou část rodinných podnikatelských aktiv stále hladovým „vlkům“ z Medveděvovy a Putinovy smečky, nebo bude vzdorovat nevůli federálního ústředí až do konce. Počká si na prezidentův odvolací dekret a přejde do otevřené opozice.
Čas na rozmyšlenou podle všeho potřebuje i vládnoucí tandem, neboť Moskva je spolu se surovinovými giganty tou nejvýkonnější ruskou slepicí snášející zlatá vejce. A dohodnout se na společném kandidátovi, který je bude z pozice nového primátora vkládat do společného košíku, nebude pro rozličné mocenské skupiny ovládající současné Rusko vůbec jednoduché.
***
Primátor Lužkov je i se svou rodinou až příliš silně zakořeněn v establishmentu. Zbavit se ho proto nebude vůbec snadné.
Dělnická kšiltovka, v níž se primátor rád ukazuje na veřejnosti, patří jen k mimikry, která mají zastřít skutečné mechanismy Lužkovovy vlády
O autorovi| PAVEL MÁŠA novinář
