130 let

Kretén za volantem

Česko

JAK TO VIDÍ...

Je pátek odpoledne. S rodinou vyrážíme do přírody. Nejdřív se k ní musíme probít. Kolona začíná už na nábřeží. Sleduji vystresované řidiče, vřeštící děti a podrážděné manželky v okolních autech. Kam se cpou? Říkám si. Když se podívají na nás, určitě je napadá totéž. Všichni jsme na tom stejně a navzájem si lezeme na nervy. Po půl hodině se dostávám na výpadovku. S úlevou šlápnu na plyn. Předčasně. Na šestém kilometru směrem na Mladou Boleslav se dálnice zužuje. Disciplinovaně se řadím do pravého pruhu a pomalu se posouvám ke zúžení. Desítky řidičů v silných vozech to neberou na vědomí. Bezohledně pokračují v levém pruhu a na poslední chvíli se před ty slušné drze nacpou. V duchu hesla „Nejdřív já a potom ostatní“.

Jsou to zmetci. Vím, že je to špatně, ale nemám pro ně pochopení. Psycholog Petr Novotný o nich v knize „Proč jsme nemocní“ hovoří jako o neuroticích. Podle něj to jsou lidé trpící úzkostí a nedostatkem sebedůvěry. Svým způsobem nešťastní. Drahý vůz je pro ně jedinečnou příležitostí, jak to skrýt. Nablýskaná karoserie, tónovaná skla a dunivá hudba mají být reprezentací jejich jedinečnosti a úspěšnosti. Výjimečné auto jim dává souhlas k výjimečnému chování. „Současná masová potřeba distancovat se a separovat od ostatních prostřednictvím auta bere většině řidičů někdejší pocit svobody, podobně jako všechny masově aplikované výlučnosti. Stále častěji nastávají o víkendech situace, kdy je doslova celá západní Evropa zavalena kolonami. Vesměs směřují do oblastí s čistým vzduchem, kde lze ještě zažít přirozený pocit svobody. Namísto čistého vzduchu dýchají všichni výfukové plyny. Namísto pocitu svobody pociťují její značné omezení, zklamání, stres a hrozivou vyčerpanost,“ píše Petr Novotný. Aniž si to uvědomujeme, jsme tím všichni nemocní.

Vedle mne se míhá jeden agresivní neurotik za druhým. Dochází mi trpělivost a vybočuji doleva, abych je zablokoval. Teď jsme na tom všichni stejně. Řidiči za mnou se to očividně nelíbí. Obvykle se to neobejde bez troubení a blikání. Tentokrát je situace dramatičtější. Majitel černého audi se zběsile snaží předjet zprava i zleva. Je stále neklidnější. Ve chvíli, kdy oba pruhy stojí, vyskakuje z vozu a řítí se ke mně. Road rage – silniční hněv, bleskne mi hlavou. Je to nový společenský a kriminální jev. Objevuje se ve chvíli, kdy se dva řidiči dostanou do konfliktu, přičemž každý je přesvědčený, že právo je na jeho straně. Přestože se vůbec neznají, jsou schopni se i zabít. Konflikt na dálnici je pro ně pouhou záminkou. Ve skutečnosti nenávidí sami sebe. Protože si to ale sami se sebou neumějí vyřídit, vybijí agresi na někom cizím. Ve strachu zavírám okénka a blokuji zámky dveří. Zuřivec buší dlaní do karoserie. Ve spršce nadávek zaslechnu slovo kretén. Dostávám spásný nápad. Na palubovce leží kartička pro invalidy. Mám ji na hluchého synka. Jako štít ji strkám před sebe a nasazuji výraz kreténa. Poulím oči, z pootevřených úst spouštím slinu. Zabírá to. Kreténa útočník čekal. To, že bude opravdový a dokonce s papíry, jej zaskočilo. Zmateně couvá ke svému audi. Nejsem důstojným terčem jeho agrese. Oba pruhy se pomalu rozjíždějí. Jsme zachráněni.

O autorovi| JAN HNÍZDIL, Autor je lékař

Autor: