Největší létající tvorové v historii Země prý nepřipomínali orly či albatrosy, ale spíš čápy. Byli skvěle přizpůsobení životu na zemi, kde trávili hodně času s očima upřenýma pod nohy, míní britští vědci Mark Witton a Darren Naish, kteří v časopise PLoS ONE zveřejnili analýzu jejich kosterních pozůstatků.
Většina pterosaurů se patrně živila jako dnešní racci či pelikáni. Ale skupina nazvaná azhdarchidi představuje záhadu. Jde o obrovské tvory vysoké až pět metrů s rozpětím křídel přes deset metrů (v jednom případě až 18 metrů).
Všichni zástupci této skupiny se vyznačují tuhou krční páteří, velkou lebkou a zobákem bez zubů, takže vzdušnými rybáři patrně nebyli. Někteří vědci navrhují, že svými zo- báky „sondovali“ bahno a hledali korýše a jiné drobné tvory, další zase, že šlo o mrchožrouty. Podle jedné hypotézy se pohybovali nízko nad hladinou a lovili „couráním“ spodní čelisti v moři.
Witton a Naish (a v tom nejsou sami) však tvrdí, že nalezené kosterní pozůstatky hypotézu o brázdění vodní hladiny vylučují. Podle nich azhdarchidům chybí 30 nejdůležitějších anatomických adaptací, kterými se vyznačují kostry ptáků živících se tímto způsobem.
Ale dlouhé končetiny a protáhlá lebka je podle britských vědců více než jiné pterosaury předurčovaly k lovu na zemi. Na závadu by pak nebyla ani pevná krční páteř. „Jejich nejbližší obdobou jsou dnes ptáci, kteří se živí na zemi, jako napří- klad zob o r o ž c i a čápi,“ tvrdí Wit- ton.
Řada fosilií azhdarchidů se také našla v oblastech, kde za jejich života panovalo patrně sušší, spíše pevninské klima. Na rozdíl od známých čápů bílých se tedy tito giganti pohybovali raději na zcela suchém podkladu, podobně třeba jako čáp marabu žijící v afrických savanách. Nasvědčuje tomu i stavba nohou, které byly dosti malé (takže by se v měkkém terénu snadno bořily) a opatřené polštářky. „Krátké končetiny se nehodily k brodění na březích jezer či pro plavbu po přistání na vodě, zato se hodily k pohybu po pevné zemi,“ řekl novinářům Witton.
Vzhledem ke své velikosti si obrovští pterosauři mohli mezi kořistí vybírat. „Když máte dvoumetrovou lebku, do vašeho jídelníčku se vejde všechno až po dinosaury přibližně do velikosti lišky,“ odhaduje Witton.
