Cenami Thálie končí v tuzemsku jeden turnus rozdávání cen divadelním umělcům. Co k tomu dodat po bezmála dvaceti letech existence této pocty? Nic, snad jen vydechnout úlevou, že Kollegium Herecké asociace prokázalo určitou příčetnost, když neudělilo cenu ani Danielu Hůlkovi ani Báře Básikové. Už nominace obou naznačovala, že operetní a muzikálová komise nemá ponětí o tom, co obnáší mimořádný jevištní výkon. Protože označit za něj Hůlkovo bloumání po jevišti, které umělec expresivně vyšperkoval pohazováním své šedivé hřívy, to už chce velkou dávku fantazie.
Anebo je košile bližší než kabát, že? Celebrita ze showbyznysu se hodí vždycky. A že mu operetně muzikálová komise vydala zatraceně sofistikované dobrozdání - prý „prokázal, že nic neztratil na svém pěveckém a hereckém projevu a patří znovu k nejsvětlejším bodům náročné inscenace“. Náročné, to určitě, ale hlavně pro diváka, který je při smyslech.
Mezinárodní sdružení divadelních kritiků (AICT) se probralo ze zimního spánku a obdařilo národní střediska návrhem Kodexu divadelního kritika, což je soupis požadavků, jak se má takový člověk na svém pracovišti (rozuměj divadle) chovat, včetně toho, že tam může přijít chudě, leč čistě, oblečen a ve stavu střízlivém a prost neuróz. Jak jinak si vyložit požadavek dobrého fyzického a duševního stavu od začátku představení až do konce. Ale návod na to, jak si stav duševní příčetnosti zachovat během tří, čtyř hodin presované nudy či pomatených nápadů, už kritický spolek neposkytuje. Celý ten návod je pošetilý až běda, však se také proslýchá, že britská sekce se dosti cuká.
Přemýšlím, jak chce AICT zajistit dodržování kodexu. Vyšle snad na každé představení emisara, který u vchodu zkontroluje vonný dech a zda kritik nemá špínu za nehty? Ne, že by to některým neprospělo, hlavně s tím vonným dechem je to občas na pováženou. Ostatně Petr Lébl svého času písemně hodnotil, jak má česká kritika umyté uši. A ty vágní, rádoby hlubokomyslné formulace: kritik má respektovat intelektuální a uměleckou svobodu a psát tak, aby sledoval nejlepší zájem divadelního umění. Je negativní kritika v zájmu divadelního umění? Toť otázka, vzhledem k tomu, že spokojenost na straně divadel panuje pouze při vydání jmenného seznamu těch, kteří byli výteční. Zábavný je bod, který praví, že kritik má odolat peněžitým nabídkám. Obávat se úplatků v případě české, léta totálně podfinancované, Thálie je zvlášť komické a absurdní, jako když Šimek s Grossmannem psali o profesorovi Zelí, který nechtěl slevu zadarmo.
Ještě by se dalo pochopit, kdyby soupis byl myšlen jako doporučení zelenáčům, i když možná ani to, protože určitý druh inteligence se i u povolání recenzenta předpokládá. Možná by se v AICT měli víc věnovat shánění peněz než vymýšlení nesmyslů, aby pak festival doprovázející Evropskou divadelní cenu byl reprezentativní přehlídkou oceněných a ne uměním kompromisu.
