Vždyť to je jasné

Přátelé, kolegové,

jsem docent středního věku a zabývám se teorií softwarového inženýrství. Se zájmem jsem si přečetl tento článek, ale nepřekvapil mě. Na svých zahraničních cestách (konference a pobyty na univerzitách) jsem viděl, s jakým zájmem přednáší svoje příspěvky doktorandi a mladí kolegové z Maďarska, Polska, Rumunska, Bulharska, Litvy, Slovinska atd.

Z Česka ale doktorandi moc nejezdí. Nechtějí, protože nemají čas (pracují totiž ve firmách a pokud něco píší, tak ve volných chvílích po nocích a víkendech). V Česku se také vědecká zahraniční konference považuje víc za "vejlet" za zásluhy než za dovršení systématické práce. Navíc; ono totiž není snadné před živým a "cizím" publikem něco nového přednést a dokonce oddiskutovat a obhájit. Takže proč tam vůbec jezdit, že?

Závěrem: Současné bodování je přesně šité na míru stavu české vědy. Co nám nejde se hodnotí méně než to, kde političtí protagonisté české vědy excelují. Proto má recenze, členství v mezinárodních odborných sdruženích, vědecká konference v zahraničí a také teba zahraniční kniha mnohem méně bodů než anglicky psané pindy v místních časopisech a nebo "výzkumné projekty z praxe". Samozřejmě, že existuje řada kvalitních článků od českých autorů i těch projektů, které "posunují dále poznání celého lidstva", ale jsem pevně přesvědčen, že velká část z dnes dobře hodnocených aktivit je švindl.

s pozdravem A.