Nataša Gollová jako Emilka a Rudolf Hrušínský jako Jirka překvapili pražské publikum před pětašedesáti lety, za okupace, v tehdy nové hře Američana Thorntona Wildera Naše městečko. Pak ale hra neměla při budování socialismu v repertoáru místo -co taky s varhaníkem pijanem, doktorem s vlastní praxí či matkami v domácnosti, které se „jen“ starají o své rodiny. Léta šedesátá přinesla i návrat Našeho městečka, aby po dalších čtyřicet let z našich scén nezmizelo. Od plzeňské premiéry v roce 1964 (s kouzelnou Emily začínající Jany Hlaváčové) vznikla u nás asi třicítka inscenací, často v mimopražských divadlech. Naposledy to bylo v Chebu 1999 v kultivované režii Heleny Glancové, s hostujícím Petrem Kostkou v roli Asistenta.
Problematický posun děje
A právě tato postava se stala středem zájmu - i kamenem úrazu -dramaturgické úpravy nového uvedení Našeho městečka v Městských divadlech pražských. Věra Mašková má sice v programu pěkné zamyšlení nad časem, ale Wilderově „dvojí optice“ se tvůrci poněkud vyhnuli. Zásah do struktury textu rozdvojil nadčasovou, komentátorskou postavu asistenta, chcete-li vypravěče či autora, do manželského páru Morganových, kteří se tak stali dalšími obyvateli, komentujícími život od pultu svého podniku. Jistě, lze to pochopit - ale to „něco“, co činí spisovatele a dramatika Wildera stále přitažlivým, se vytratilo.
Režisér Peter Gábor atmosféru amerického maloměsta dobře chápe, ale potřeboval dění posunout o půl století vpřed, do 50. let. Hezká móda, účesy, kostýmky, široké dívčí sukně a lodičky, pečlivě volené doplňky - přesto se vtírá otázka proč. Ano, pro inscenátory je padesát let docela dlouhá doba, kdy většina z nich ještě nebyla na světě. Ale Wilder situoval hru do začátku 20. století, do jiné mentality, do doby před oběma válkami, které změnily svět zcela zásadně.
Režie sleduje pozorně život v městečku od prvních dětských botiček po poslední věci člověka. Scéna je zaplněna stoly a židlemi a v zadním plánu jakousi vyvýšenou kruchtou pro Stimsonův kostelní sbor. Jednoduché řešení dotvářejí charakteristicky cillerovské hluboko zavěšené lampy, tentokrát stahovací se stínidly. Poklidné vyprávění se mění v nervní chvíle, podpořené pulzující hudbou, směřující k vyznání a svatbě.
Dr. Gibbs je v podání Jana Vlasáka skutečnou osobností, jež se drží moudře v pozadí a s obavami sleduje dorůstajícího syna George. Podobně skromný je i redaktor Webb, otec Emílie, jemuž dal Petr Klimeš zvláštní ostýchavost. Oba otcové jsou vlastně dokonalí, jak říká Emilka. Pracovité matky se vedle nich trochu ztrácejí. Gibbsová (Vlasta Žehrová) je spíš elegantní paní doktorová; pěkně srovná vylekaného synka-ženicha těsně před svatbou, i na hřbitově se chová s jemnou důstojností. Webbová (Stanislava Jachnická) je neméně elegantní paní redaktorová; dojemná je třeba v dialogu s dcerou („Maminko, bylas taky tak hezká?“). Ustarané maminky se nenápadně proměnily v příjemné dámy, oblékané se sebevědomím ženušek 50. let. To platí i pro „připsanou“ paní Morganovou (Jitka Smutná) a lehce excentrickou Spamesovou (Hana Doulová).
Konečně „děti“: Emílie Webbová - premiantka, kráska, milé děvče. Hana Vagnerová toto vše přiměřeně zprostředkuje. Co ovšem mohlo stačit v televizním seriálu Horákovi (shodou okolností též slečna před maturitou), je zatím na jevišti málo. K matnosti výkonu přispívá příliš ležérní mluva. George Gibbs - milý klacek, sportovec, budoucí farmář. Viktor Dvořák si na premiéře vedl sympaticky (alternuje s Jakubem Noskem). Jeho George má vývoj, jenž odráží hercovu zkušenost z oblastních divadel. Celku inscenace slouží Hanuš Bor jako zoufalý opilec, varhaník Stimson, Jan Szymik jako korektní a klidný strážník Warren, Bára Poláková jako puberťačka Rebeka a další. Morgan Vladimíra Čecha, zbaven možného přesahu původní postavy asistenta, funguje spíš jako rozšafný hospodský. Upřímně řečeno, v některých scénách Morganovi ostatní trošičku překážejí, odsouzeni například k dlouhému mlčenlivému pití kafe.
A jak to nakonec v tom městečku dopadne? Dobře, vzali se. Konfrontace života a smrti, kvůli níž se to celé stále hraje, vychází v Gáborově inscenaci dosti krotce. Připusťme ovšem, že je to výtečná hra.
***
HODNOCENÍ LN *** Thornton Wilder: Naše městečko
Překlad: Martin Hilský Dramaturgie: Věra Mašková Scéna: Jozef Ciller Kostýmy: Katarína Holková Městská divadla pražská Premiéra 20. 10. 2007
