Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kruté století

Česko

POSLEDNÍ SLOVO

Chtěla jsem původně psát o Vánocích, jak se před poslední adventní nedělí sluší, ale překazila mi to knížka, kterou jsem dostala. Jmenuje se Kruté století, napsali ji novináři Adam Drda a Mikuláš Kroupa a jsou to vlastně převyprávěné některé příběhy z cyklu „Příběhy dvacátého století“, který už dva roky týden co týden vysílá Rádio Česko. Přistupovala jsem k ní s trochou nedůvěry: ne že bych své novinářské kolegy pokládala za břídily, ale materiál pro rozhlas se připravuje jinak než text, který má jít do tisku, a proměnit jedno v druhé není zrovna jednoduché. Dokážou něčím nahradit hlasy pamětníků, jejichž stařecké zabarvení promlouvá samo o sobě?

Nedůvěra ale nebyla na místě: vůbec to nejsou jen přepsané rozhovory, ale napínavá kniha plná příběhů i všeobecnějších informací – pořádná dlaždice do mozaiky československých poválečných dějin, kterou nám čeští historici dosud nepředložili (jsme zřejmě jediná země v Evropě, která nemá běžnou příručku o svých poválečných dějinách). Dlaždice hodně temné barvy: příběhy se opírají o vzpomínky „válečných veteránů, odbojářů, vězňů komunistických i nacistických lágrů a kriminálů, příslušníků takzvaných národnostních menšin“. Lidí, kteří prošli velkým utrpením a nepoddali se ani se nezhroutili, naopak si zachovali víru ve slušnost a spravedlnost. Je to čtení smutné, občas až zoufale smutné, ale zároveň zvláštním způsobem povzbudivé a dodávající naději.

Autoři se rozmáchli hodně zeširoka: v Krutém století se vypráví o cestě sovětským gulagem, ghettem v Terezíně i nacistickým koncentrákem, jeden příběh je věnován vyvraždění Českého Malína – „volyňských Lidic“ (právě ukrajinský Český Malín mi připomněl, kolik toho o minulosti nevím – a určitě nejsem jediná). Příběh řádové sestry Magdaleny vedle příběhu skauta Luboše Jednorožce, a pak zase vyprávění o vyvlastněném sedlákovi – celá paleta křivd a odporného násilí. Autoři se na dění v Československu dívají velmi kriticky, pro někoho možná až provokativně. Pro mne ne, i já si myslím, že v Československu nebyla v letech 1945–1948 skutečná svoboda, a také jsem přesvědčena, že nelze vybudovat ráj na zemi na kostech obětí, že to byl marný pokus, který přivodil zbytečné kruté utrpení.

Ale k té naději: jak jsem tak listovala knihou, znovu mě napadlo, že vlastně žijeme v náramné době. Vím, že si kdekdo na kdeco stěžuje – a neumím si představit dobu, kdy by si nebylo na co stěžovat. Ale přece jen stojí za to ty dnešní strasti srovnat se strastmi minulými, aby si člověk uvědomil, co všechno dnes nikomu z nás nehrozí a jak malicherné jsou naše stesky a remcání v porovnání se zbytečným utrpením, kterým tolik lidí muselo projít kvůli politické zlobě a nenávisti. Téměř všechno, na co si stěžujeme ve veřejném životě, je napravitelné. Stojí to hodně práce, je potřeba velké trpělivosti, ale není to nemožné. Možná bychom si na ten fakt a na lidi, kteří se přese všechno nevzdali, mohli vzpomenout i u štědrovečerní večeře a poděkovat za to Bohu – či osudu, jak kdo ráčí.

***

Naše stesky a remcání v porovnání se zbytečným utrpením, kterým tolik lidí muselo projít kvůli politické zlobě a nenávisti, jsou malicherné

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.