Není v žánru apokalyptických hororů většího machra než George A. Romera - a není proto divu, že v současné vlně předělávek hororových filmů ze 70. let došlo už na druhý jeho titul. Po vynikajícím Úsvitu mrtvých (originál 1978, remake 2004) tak vznikli téměř stejně dobří Podivní (1973, respektive 2010).
Oba filmy mají dost podobné schéma: skupina lidí se snaží přežít v situaci, kdy společnost decimuje neznámá nákaza. V prvním případě se z nakažených stávají zombie, ve druhém upadají do apatického stavu, v němž páchají akty náhodného násilí. Ale zatímco v Úsvitu mrtvých se společnost s příchodem zombií rozpadne a přeživší se mohou spoléhat pouze na vlastní schopnosti, v Podivných epidemie ovládne pouze zapadlé zemědělské městečko na americkém Středozápadě a tématem filmu se stává i to, jak ji velmi nelidským způsobem likviduje armáda.
Obě předělávky spojuje i intenzivní vstup do děje, kdy apokalypsu doprovází starozákonně působící píseň z Cashovy pozdní desky American IV: The Man Comes Around. V případě Podivných to je We’ll Meet Again. Výtečný nápad funguje i napodruhé.
Podivní do děje vtáhnou osvědčenou metodou: ukážou zdevastované a opuštěné městečko, načež diváka titulkem vrátí „o dva dny dříve“. V té době je místo domáckým rájem na zemi: všichni se mají rádi a nad vším dohlíží mladý, leč zkušený šerif David Dutton. Jeho krásná manželka Judy pracuje jako místní lékařka a navíc je těhotná. Idyla vezme za své, když David v sebeobraně zastřelí před očima celé komunity podivně se chovajícího souseda. V noci pak jiný obyvatel upálí ve svém domě vlastní rodinu. Namísto pomoci přijde armáda, která s lidmi zachází jako s dobytkem. David vezme věci do vlastních rukou...
Po žánrové stránce jde o velmi zručně odvedenou práci. Proto překvapí, že za kamerou stál režisér reklam Breck Eisner, který se na velkém plátně zatím předvedl jen s dosti nepovedenou dobrodružnou Saharou. V Podivných však vypráví svižně, napínavě a se všemi náležitostmi; snad jen těch „lekaček“ nemuselo být tolik.
Ospalou atmosféru městečka Eisner vykreslí úsporně, nejefektivnější je nicméně v akčních scénách, z nichž některé jsou malými klenoty. Patří mezi ně třeba skvěle vygradovaný výstup na téma rozbrušovačka kostí v márnici nebo útok „podivných“ na auto v myčce, který připomene podobně strhující noční sekvenci s karavanem v jiné předělávce hororu ze 70. let - Hory mají oči. Dílčí nápady jsou však rozinkami v nepříliš soudržném ději, který skáče od jednoho stereotypu k druhému. Fanoušci žánru si užijí řádně krvavé speciální efekty, uznání si zaslouží působivá práce se zvukovou stopou.
Od Vietnamu k Iráku Podivné však nelze vnímat jako „pouhý“ horor. Nejpozději od 50. let totiž mnohé americké horory obsahují rovinu, která reflektuje ducha doby jejich vzniku. Nikdy tato žánrová schopnost nebyla využívaná pregnantněji než právě v 70. letech, kdy se horory vyrovnávaly s válkou ve Vietnamu, vlnou atentátů či dalších násilností; velkého mistrovství v tomhle ohledu dosahoval právě Romero, který je pod předělávkou Podivných podepsán jako výkonný producent.
Noví Podivní přesah aktualizují na dnešní americký zeitgeist. Aniž by diváka tloukly po hlavě významy, nelze v tom, jak v nich operuje armáda, nevidět například narážky na zacházení s civilisty v Iráku či na paranoiu po útocích 11. září. Nosný je i motiv vzpoury lokální, vědoucí autority proti nepružným institucím na celostátní úrovni.
Dobrý dojem z Podivných nepokazí ani několik stylových legrácek v závěru. Pokračování vítáno.
***
Podivní (The Crazies)
USA/SAE 2010 Režie: Breck Eisner Hrají: Timothy Olyphant, Radha Mitchell, Joe Anderson, Danielle Panabaker, Preston Bailey a další
