Nanejvýš prostřední.
ZFrancie se v posledních letech stala lokální mocnost na poli akčního žánru. Často tam pod produkčním dohledem známého Luca Bessona vznikají adrenalinové, s nadhledem pojímané „bouchačky a střílečky“ nebo krvavé horory, někteří jejich tvůrci se prosadili i v Hollywoodu – například Pierre Morel, Alexandre Aja nebo Xavier Gens.
Gangsterské drama 22 výstřelů má serióznější nátěr. Herec a režisér Richard Berry ho pojal s téměř barokní exaltovaností a navážno, létají jím velké pojmy – když přátelství, tak za hrob – zápletka je založena na těch primárních a odvěkých citech – pouto loajality, pouto krve, touha po odplatě. V Berryho filmu se nic nezlehčuje, snímek neustále balancuje na hraně přepjatosti a občas přes ni také přepadne – například když ukazuje chlapečka, který na náměstí sleduje roztomilou cvičenou kozičku, zatímco jeho tatínek na parkovišti schytává těch dvaadvacet kulek z titulu a k tomu všemu burácejí smyčce Klause Badelta (ty ovšem v 22 výstřelech burácejí prakticky pořád, pokud si zrovna někdo v obraze nepouští na plné pecky operu, takže se to možná nepočítá).
Operu poslouchá a kulky schytává Charly Mattei (Jean Reno), marseilleský mafián na penzi, který našel smysl života v rodině, předal živnost kolegům a uchýlil se do ústraní. Je to gangster ze staré školy, který i v době „aktivní služby“ ctil určitý kodex – nechtěl například, aby jeho organizace byla zapletená do obchodu s drogami (kdo viděl klasickou Francouzskou spojku, nevěřícně kroutí hlavou).
Navzdory tomu si na něj počíhají maskovaní pistolníci, kteří do jeho těla nadělají dvaadvacet děr. Mattei sice přežije a získá novou přezdívku Nesmrtelný, ví ale, že nebezpečí trvá a pociťuje touhu to těm zakukleným padouchům trochu vrátit. Opráší proto své staré pistole a začne situaci řešit. Osobní zájem na kauze má i policistka Goldmanová (Marina Fois), která v sobě neuzavřela ztrátu způsobenou vraždou manžela. Jak do toho zapadá hygienou posedlý mafián Zachia (Kad Merad)?
Berry se usilovně snaží přetížit divákovy smysly – jasné barvy jižní Francie, honičky po tamních úzkých silničkách, jež podobnému účelu sloužily už ve filmech s Funésovým Četníkem či starých bondovkách, sošná a zachmuřená tvář hlavního hrdiny, sešklebené obličeje jeho protivníků, vždy připravených k té nejhorší krutosti. A ovšemže také spousta krve na obou stranách. Všechna ta anoncovaná vážnost ale nevytváří nějakou skutečnou váhu.
Berry se hlásí k tradici gangsterského filmu jako varianty věčného příběhu o věčných hodnotách. Jeho postavy (při vší úctě k hlubokým očím Jeana Rena) jsou ale předvídatelným způsobem typizované a jejich příběhy se ubírají předvídatelnými cestami. Ikonický příběh také potřebuje ikonické obrazy a Berrymu a jeho kameramanovi Thomasovi Hardemeierovi se při vší snaze o vizuální pestrost a okázalost nepodařilo trefit ani jeden. Občas ze snímku zavane atmosféra Marseille nebo se film dotkne změn, jež do něj vnesli imigranti ze Severní Afriky, je to ale málo. Berry ve svém snímku nakonec nepřinesl víc než s jistou mírou zručnosti naplněnou konvenci. Je to podívaná, která se „dá přežít“. Vzhledem k tomu, že většina jeho aktérů tohle štěstí nemá, může být divák nakonec potěšen.
***
22 výstřelů
Francie 2010
Režie: Richard Berry
Hrají: Jean Reno, Kad Merad, Marina Fois a další Premiéra: 9. září
