Co se týče brigád, jsem zkušená žena. Během své první brigády jsem chodila po Smíchově v kostýmu plyšového králíka a rozdávala letáky. Časem jsem dospěla a postoupila výš. Telemarketing. Jeden den jsem lidem po telefonu vnucovala sadu hrnců, druhý den baterie do hodinek a další dny mnoho jiných věcí, které jsem si musela sama rychle nakoupit, abych ten den splnila limit.
Jednoho dne se mi dostal do rukou katalog. Na titulní stránce byla skupina neuvěřitelně krásných mladých lidí, uvnitř fotografie roztomilých dětí, které si hrají na pláži a mají jemně špinavou pusinku od americké čokoládky. Vydělejte si. Poznejte nové lidi. Získejte přátelství na celý život. Zlepšete si své jazykové znalosti.
Hesla z katalogu mě přesvědčila, že tohle je to, po čem toužím. A tak jsem o dva měsíce později dorazila do obrovského amerického domu na Floridě, kde jsem měla být rok chůvou třem, podle agentury, roztomilým dětem.
Uvítal mě neuvěřitelný řev, znělo to jako tlupa paviánů či stádo muflonů. Z prvního patra domu se přiřítili tři americky rozežrané děti, které naskákaly hromadně do venkovního bazénu. Moje angličtina sice byla chatrná, ale výkřik americké matky, že děti neumí plavat a ať se o ně postarám, byl zcela jasný.
Vrhla jsem se do vody. Nečekala jsem, že v bazénu bude kromě dětí nafukovací delfín o velkosti 2x4 metry, několik kostek americké stavebnice a dětský člun. V bazénu se odehrál boj o lidské životy. Další den vyšel v tamních novinách článek: Děti umlátily chůvu pádlem a já se probudila v nemocnici, kde jsem zjistila, že pojištění, které mám zaplacené, se nevztahuje na pádla.
Rodiče zaplatili nemocnici přes dva tisíce dolarů a já jela domů. Vrátila jsem se ke králíkovi. Je to bezpečné a je v něm teplo. Do budoucna si ale chci najít něco jiného. Protože až budu mít děti, nechci, aby do slohových prací psaly, že jejich matka je plyšový králík.
O autorovi| Eva Tomková, eva.tomkova@lidovky.cz redaktorka LN
