Problém je asi v tom, že nikdy nebudeme vědět, že nějaká večeře je ta poslední! I u člověka se ostatně mění stabilní chutě v určitém spektru – přestože na špici jídelníčku je u mne teď smažený sýr, v některých případech by se snadno zaměnil za langustu nebo velké krevety... Ale myslím si, že by moje poslední večeře nebyla opulentní, spíš bych vybíral podle okamžitého nápadu. Jistě i vám se někdy stalo, že jste dostali neodolatelnou chuť třeba na bramborák a jindy na do zlatova vypečenou kachničku!
Ale asi bych si k tomu dal trochu francouzského červeného vína, nejspíš Cote du ^ Rhone anebo Bordeaux.
O autorovi| Jan Cimický psychiatr a spisovatel
