* LN Prosadil by se Jan Veselý v profesionálním pelotonu?
Měl k tomu nakročeno. V roce 1946 mu jeho starší předchůdce Karel Rozvoda domluvil angažmá v přípravce pro profíky v Paříži, jenže na mistrovství světa v Curychu jsme pak neuspěli a manažer ztratil zájem. Ale myslím, že Veselý by uspěl. Na rozdíl od zdejšího prostředí by se otrkal v řadě těžkých závodů v kvalitní konkurenci.
* LN Veselý občas litoval neúčasti na olympiádě v Londýně 1948. Proč tam cyklisté nejeli?
To jsem zavinil já... (úsměv) V červnu toho roku jsme závodili na Balkánských hrách v Budapešti a bylo tam tolik chyb a neschopnosti našich funkcionářů, kteří nastoupili po únorovém puči, že jsem cestou domů ve vlaku sepsal petici. Tu jsme všichni i s Honzou podepsali a já ji zanesl na ústředí. Taky jsem tam o jednom komunistovi řekl, že je vůl, práskl to redaktor časopisu Cyklistika a bylo zle. Sečetli to a nejeli jsme nikam. Honza mi to pak dlouho připomínal, ale v žertu.
* LN Měl by Veselý šanci v Londýně uspět?
Nemyslím. Díky komunistům se naši závodníci chystali od zimy doma tak, aby forma gradovala v květnu, kdy se jely závody Praha–Varšava a Varšava–Praha, šlo o předchůdce Závodu míru. Později už forma nebyla ideální, což se opakovalo rok co rok. A chybělo nám víc závodů v kvalitní konkurenci.
* LN Vy jste se dostal až na OH v Melbourne 1956, bylo vám dvaatřicet. Proč jste jako dvacetinásobný mistr republiky nebyl, podobně jako Veselý, i v Helsinkách 1952?
Někdo mě udal, že když umím francouzsky, tak bych určitě emigroval. Už jsem měl účastnický odznak, nazítří jsme měli letět. Byl jsem v ATK na vojně, když mi při slavnostní večeři oznámili: neletíte nikam, ráno se hlaste na rotě. Dana Zátopková o tom ví, seděla vedle mě a jen zírala.
* LNO Janu Veselém se ví hodně, další osud o jedenáct let mladšího Jana Kubra po roce 1957 ale příliš známý není.
Pocházel z Milevska a po potrestání si našel práci na stavbě nedaleké přehrady Orlík. Šéf mu dal lopatu, ale brzy si ho oblíbil a nabídl mu místo v kanceláři. To ale Honza nechtěl, byl zvyklý na fyzickou námahu. Udělal si zkoušky na těžké zemní stroje, našel v tom nový smysl života.
* LN Mezi cyklisty se ale vypráví, že emigroval...
K tomu dojdu. Když jsem ho tam objevil, zlákal jsem ho, aby u nás na fakultě studoval trenéřinu. A brzy byl nejlepší, jeho diplomová práce Příprava na Závod míru vzbudila velký ohlas. Pak našel příznivce v osobě diskaře Mudry z ministerstva vnitra a ten z něj udělal trenéra nově vzniklé cyklistické Rudé hvězdy Plzeň, konkurentce Dukly Brno. Kubr měl úspěchy, ale pak jej vystrnadil kdosi mladší, straník, a Kubr komunisty neměl rád. Asi proto už se za něj Mudra nepostavil. Tak Honza v polovině sedmdesátých let sebral ženu, syna a odjel do NSR, kde měl zastoupení firmy Shimano.
* LN Jste ve styku?
Před rokem 1989 jsem za ním jezdil, po šedesátce mě už komunisté pouštěli. Honza se pak vrátil a postavil si dům u Milevska. Naposledy jsem tam byl předloni – je zatrpklý, že ve vládě jsou samí komunisté, že demokratizace se tady nepovedla. Ale pomalu s nikým nekomunikuje. Mělo by mu být šestasedmdesát.
***
Někdo mě udal, že když umím francouzsky, tak bych emigroval
