PRAHA Nevěřím tomu, že záznamy Státní bezpečnosti jsou pravdivé. Nevěřím tomu, že byl Milan Kundera udavačem. A i kdyby tomu tak bylo, nejednalo se s ohledem na danou dobu o nic odsouzeníhodného. Tak by se daly shrnout reakce českých spisovatelů na kauzu údajného donašečství nejznámějšího českého literáta současnosti. Na jejich postoji nic neměnil ani fakt, že většina z nich si v boji s komunistickým režimem protrpěla své.
„I kdyby Milan Kundera skutečně zašel na policii ohlásit, že se někde vyskytuje špion, což se podle mne nestalo, je to třeba zkusit vnímat prizmatem doby. Člověk vůbec nemusel být zapálený komunista, který takové věci dělá v upřímné víře, že tím upravuje cestu k příchodu lepšího světa. Stačilo, když si nebyl jist, jestli to není past na něj nebo na někoho jemu blízkého,“ obhajoval loni Kunderův čin nejproslulejší český disident, exprezident Václav Havel.
Mladý stalinista neměl důvod měnit své přesvědčení Podobná slova volili i další spisovatelé. Milan Uhde v rozhovoru pro LN nabádal, že je třeba přenést se do doby před březnem roku 1950. „To bylo před politickými procesy. Zapálený intelektuál ještě neměl mnoho důvodů měnit svoje přesvědčení,“ naráží Uhde na tehdejší Kunderovy stalinistické postoje, manifestované nejvíce v básnické sbírce „Člověk, zahrada širá“.
K obezřetnosti při posuzování činů spáchaných v době padesátých let vyzýval i Ludvík Vaculík. „Stalo se to, tedy pokud se to stalo, v padesátém roce, před tím největším komunistickým terorem, když byl ještě pro mnoho lidí program socialismu naprosto legální. I kdyby to Kundera udělal, bylo to v době, kdy se ještě nestřetl s otázkou, co se za komunismu má a nemá dělat.“ Podle Arnošta Lustiga dokonce nestálo obvinění ani za zamyšlení. „Když se zeptáte, komu věřím, jestli československé Státní bezpečnosti, nebo Milanu Kunderovi, bez váhání odpovím, že věřím Kunderovi. Kundera je můj kamarád.“ Stejně kategoricky přistupoval ke kauze Kunderovy pravděpodobné spolupráce s tajnou policií i další emigrant Josef Škvorecký. „Byl bych idiot, kdybych věřil záznamům StB a SNB.“ Obvinění nevěřili ani nositelé Nobelovy ceny Za Milana Kunderu se loni postavila i řada jeho zahraničních kolegů. Čtyři nositelé Nobelovy ceny za literaturu a sedm dalších světově proslulých spisovatelů podepsalo dokument, který vydalo Kunderovo nakladatelství Gallimard.
V jejich společném prohlášení se píše: „Byla rozpoutána pomlouvačná kampaň s cílem pošpinit pověst Milana Kundery obviněním, že se v roce 1950 v době svých studií v komunistickém Československu dopustil udání.“ Signatáři dokumentu byli Nadine Gordimerová, Gabriel García Márquez, John Maxwell Coetzee, Orhan Pamuk, Salman Rushdie, Philip Roth, Jean Daniel, Juan Goytisolo, Carlos Fuentes, Jorge Semprún a Pierre Mertens.
***
Jediná reakce Co řekl Kundera po obvinění z udavačství
Na otázku, zda se obvinění zakládá na pravdě: „Podle mě to není pravda. Jak se tam dostalo moje jméno, je jediná záhada, kterou vysvětlit neumím.“ Jaký vztah měl k Miroslavu Dvořáčkovi: „Vždyť já toho člověka jsem nikdy neviděl, já ho vůbec neznal, to je jediný, na co si pamatuju. Jinak mám na tu dobu vzpomínky pochopitelně jako člověk, kterej je od ní vzdálenej 60 let.“ O načasování celé kauzy: „(Jde o) atentát perfektně připravenej, tak podezřele perfektně připravenej. Představte si, že já o tom ještě včera nic nevím, a dnes to vychází a je to den, kdy začíná frankfurtský knižní veletrh. Čili zaručená je naprostá odezva – to je opravdu atentát na autora ve všech jeho následcích.“ O tom, zda byl v kontaktu s StB: „Tak já jsem byl často vyšetřovanej, ale až tak v šedesátých letech.
V raných padesátých letech jsem nebyl ani podezřelej, byl jsem neznámej studentík fakulty. Jestli se někdo za moje jméno schoval, to já nevím...“
Zdroj: Loňský rozhovor pro ČTK
