I proto s kolegou Martinem Sedláčkem začal pro učitele pořádat kurzy emoční sebeobrany. „Zjistili jsme, že část naší klientely je tvořena právě kantory,“ vysvětluje Sedláček. Ti svůj problém popisují shodně: vyhoření.
Syndromem vyhoření podle psychiatrů trpí každý pátý Čech |
Jak se má učitel v takové situaci emočně bránit? Nejprve by měl uvolnit napjatou čelist a začít pomalu dýchat. Tyto kroky pomohou předejít hádce. „Ta se během pěti minut nevyřeší, skončí jen frustrací,“ říká Sedláček. K učitelům mají tito psychoterapeuti specifický vztah, a to díky čínskému bojovému umění kung-fu, jemuž se věnují víc než dvacet let. Kantor v něm má klíčové postavení.
„Tato zkušenost nám dala nový pohled na tak zásadní kvality, jako je autorita, hranice či práce se zdravou agresivitou,“ popisuje Radostný.
Vědomá práce s emocemi podle psychoterapeutů Radostného a Sedláčka ale v naší kultuře výrazně chybí. „Bez dovednosti zacházet s emocemi je život náročnější a někdy zbytečně bolestnější,“ upozorňuje. Oba odborníci se podle svých slov mnohokrát pozastavovali nad tím, proč se zacházení s vlastními emocemi, ale i emocemi druhých neučí ve škole.
„Odpověď je však jednoduchá. Protože tuto kompetenci naši učitelé ve školách zpravidla neměli, podobně jako rodiče,“ říká Sedláček. Emoční vypětí ve školách i z tohoto důvodu začíná být značné. V poslední době se začíná více hovořit i o šikaně učitelů. Projevuje se různě – například ustavičným ignorováním kantora během výuky, častými posměšky na jeho adresu. V horších případech je i fyzická.
Ministryně školství ocenila in memoriam šikanovanou učitelku z Třebešína |
Známý je příklad ze střední školy v Třebešíně, kdy učitelku angličtiny napadala trojice studentů, která si vše nahrávala na telefon. Kantorka se později zhroutila. Na následky svých zdravotních problémů zemřela. Ministerstvo poté v roce 2017 schválilo dokument, díky kterému mají být pedagogové před šikanou lépe chránění.
Učitelé mezi mlýnskými kameny
„Učitel se dostává do úzkých. Šikana se odehrává v učebnách, na chodbách, ale i mimo školu – například v kyberprostoru,“ upozornil ředitel odboru středního a vyššího odborného vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva Petr Bannert. Podle autorů kurzu emoční sebeobrany se postavení učitele ve společnosti zásadně změnilo. „Učitel býval do jisté míry nezpochybnitelnou autoritou. Zprávy od něj rodiče brali jako dané. Dnes je škola vnímaná jako služba,“ popisuje Sedláček. Někteří rodiče mají podle něho větší potřebu do chodu této „služby“ mluvit. „Ve třídě máte v zásadě třicet žáků, šedesát rodičů. Nejde ale opominout ani vztahy mezi učiteli a vedením ve škole. Učitel čelí i značné administrativní zátěži,“ jmenuje hlavní problémy.
