Kurýři se rekrutovali nejdřív z vojáků uprchlíků, později šlo většinou o dělníky, studenty a vůbec „obyčejné lidi“. Jejich věkový průměr byl cca třicet let a kromě zpráv přenášeli také vysílačky, hledali další vhodné spolupracovníky, převáděli lidi „přes čáru“. Téměř nikdy neprováděli ozbrojené akce.
Navázali na odboj z let 1939-1945 Kdo je vlastně získával? Historik Prokop Tomek na severu www.totalita. cz konstatuje, že „odboj ze zahraničí vedly od léta 1948 především skupinky zpravodajských důstojníků financovaných a organizovaných zpravodajskými službami USA, Velké Británie a Francie. Klíčovou postavou vzniku zpravodajských skupin exilu byl Američan českého původu Charles Katek, který měl za sebou zpravodajskou činnost v armádě USA v době II. světové války i jako vedoucí americké vojenské mise v Praze v letech 1945-1948. V březnu 1948 byl z ČSR vyhoštěn a začal z pověření amerických zpravodajských služeb v Německu organizovat z československých uprchlíků - vojáků zpravodajské skupiny. Prakticky všichni navázali na odboj, který vedli v letech 1939-1945. Byli to plukovník Jaroslav Kašpar, generál František Moravec, plukovník Alois Šeda, Jaroslav Polach, Kurt Taub, mjr. Rudolf Drbohlav a další.
„Agenti chodci“ samozřejmě podstupovali obrovské riziko: čs. bezpečnostní složky střežily západní hranice s čím dál větší profesionalitou a agenti byli odkázáni na pomoc a spolupráci lidí, u nichž si nikdy nemohli být zcela jisti, zda je StB sleduje nebo zda nejsou jejími konfidenty. Pravděpodobnost, že kurýr skončí na vyšetřovně tajné policie a později v kriminále nebo v některých případech na popravišti, hraničila s jistotou.
lidovky.cz
další příběhy čtěte na www.lidovky.cz/bezpravi
