Dostat se na vysokou školu je rok od roku snazší. Zatímco začátkem devadesátých let odcházelo po maturitě dál studovat přibližně patnáct procent příslušných populačních ročníků, teď už je to více než polovina.
Pozitivní trend? Jak se to vezme. Dát mladým lidem šanci studovat je bezpochyby správné. Počet studijních míst se zvyšuje ve všech rozvinutých zemích. Jenže je tu malý háček: Zatímco ve většině těchto zemí končí většina vysokoškoláků (někde až devadesát procent) studium s bakalářským titulem získaným zpravidla po třech letech, u nás mají lidé pocit, že bakalář vlastně není pořádný vysokoškolák. Chtějí magistra, inženýra, doktora. To je nedorozumění, za které platíme.
Plné posluchárny, málo cvičení Spousta studentů vám potvrdí, že jim výuka nedává to, co od ní čekali. Na některých fakultách ubývá seminářů, cvičení a disputací. Mnohde se víceméně jenom přednáší v přecpaných posluchárnách.
Dosud platný dlouhodobý záměr českého ministerstva školství počítá s tím, že polovině vysokoškoláků bude pro další uplatnění stačit bakalářský studijní program a jen ti, kdo se rozhodnou pro akademickou nebo výzkumnou dráhu, budou pokračovat v návazném magisterském programu. Ve skutečnosti pokračuje přes osmdesát procent bakalářů.
Pro ty, kdo se chtějí v příštích dnech hlásit na vysokou školu, máme tři zprávy. Dvě dobré, jednu horší.
Ta první dobrá praví, že s velkou pravděpodobností uspějí. Dokonce i když si vyberou tradičně žádaný obor, jako je psychologie práva, anglistika nebo umění, mají šanci. Pokud jim nevyjde filozofická nebo právnická fakulta, lze zkusit různé psychologické a právní specializace například na soukromých vysokých školách. Když nevyjde anglistika v Praze, je možné obrátit se třeba i na Technickou univerzitu v Liberci, která nabízí anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání. Když vás nevezmou na FAMU, je tu ještěFAMO (Filmová akademie Miroslava Ondříčka). Na českých vysokých školách se vyučuje přes 2600 studijních oborů lišících se někdy třeba jen názvem. A další pořád přibývají. Diplom je blíž než dřív Druhá dobrá zpráva říká, že když už začnete studovat a projdete úskalími prvního ročníku, máte velkou šanci dostudovat a odejít ze školy s regulérním diplomem. Právě strukturování studia na bakalářské a magisterské totiž snižuje pravděpodobnost studijního neúspěchu. Vysokoškolský titul (bakalář) lze získat už po třech letech, což dřív nebylo. Proto máme kolem sebe tolik lidí, kteří studovali, ale nedostudovali, neboť ve třetím ročníku ztratili motivaci nebo ochotu žít ještě další léta jen z příspěvku rodičů.
Ta špatná zpráva se týká kvality studia: bude se spíše zhoršovat než zlepšovat. Ne že bychom u nás neměli kvalitní učitele. Ale mnozí z nich budou okolnostmi donuceni učit téměř v poklusu a zkoušet jak na běžícím pásu. Někteří mají úvazky na více školách, jiní kvůli špatnému platu možná po práci dokonce prodávají pojistky.
Berte si na vyučující reference Nečekejte od nich tudíž zázraky. Anebo, to je také možnost, vybírejte školu nejen podle toho, co nabízí, ale také podle toho, co skutečně poskytuje. V tomto ohledu nepomohou moc brožurky, ale spíše zkušenosti těch, kteří už příslušnou katedru studují. Některé lze najít i na internetu, hodně mohou napovědět i dny otevřených dveří. Tedy pokud se člověk umí ptát.
Počet studentů vytrvale stoupá V roce 1990 bylo na vysokých školách v ČR přibližně 100 000 studentů. V roce 2000 to bylo už 220 000. V roce 2007 jsme měli na VŠ zhruba 344 000 studentů a toto číslo podle odhadů za minulý rok ještě dost výrazně vzrostlo. (Oficiální statistika ještě není k dispozici.) Přitom počet mladých lidí ve vysokoškolském věku klesá. Podíl přijímaných tudíž stoupá zásadněji, než by se z čísel dalo usuzovat.
