ZPRAVODAJ LN Z CANNES
CANNES Přestože Češi opět neměli na letošním festivalu v Cannes žádný film v hlavní soutěži, tuzemských aktivit na přehlídce nebylo málo.
Středobodem českého dění na festivalu v Cannes je už pátým rokem pavilon Českého filmového centra, který Česká republika sdílí se Slovenskem. Je místem pracovních schůzek, neformálních setkání, prezentací a výměn kontaktů.
„Pro nás je důležité, že tu o českém filmu udržujeme povědomí,“ říká Markéta Šantrochová z Českého filmového centra (ČFC). „Na první pohled je vidět, že je tu letos v souvislosti s krizí míň lidí, ale ti, co tu být mají, tu jsou,“ dodává. „Komunikujeme hlavně s festivaly, teď se soustředíme na Locarno a San Sebastian. Snažíme se stálé partnery informovat o novinkách a udržovat s nimi kontakt.“ Pod záštitou ČFC se v Cannes také prodávají do zahraničí hotové české filmy. Letos je jich rekordních sedm - například Kdopak by se vlka bál? či Tobruk. To, jak prodeje dopadly, je však podle Šantrochové ještě příliš brzo hodnotit. I podle Ludmily Claussové z Czech Film Commission, organizace, která propaguje filmový potenciál České republiky v zahraničí, vystřídala na pracovních schůzkách v Cannes kvalita kvantitu: chodí na ně sice míň lidí, ale zato lépe připravených. Krize pak podle Claussové situaci s českými koprodukcemi nijak zvlášť neovlivnila, podmínky nejsou dobré konstantně. Češi se prosazují jen těžko „Pro zahraniční zakázky už nejsme atraktivní, protože u nás neexistují daňové pobídky, běžné v ostatních zemích,“ říká. „A na koprodukce u nás nejsou finance. Česká strana do nich musí přinést aspoň dvacetiprocentní vklad, ale když rozpočet celého filmu činí třeba i jen pět milionů eur, tak na něj prostě nedosáhne.“ Koprodukční filmy by přitom měly v zahraničí větší šance než pouze české produkce.
„Šance českých filmů v mezinárodním měřítku jsou relativně malé,“ potvrzuje producent Adam Dvořák, který v Cannes jednal s koproducenty válečného dramatu Lidice, režírovaného Alicí Nellis. Podle Dvořáka českým filmům k zájmu zahraničních prodejců může pomoct úspěch na velkých festivalech, nebo aspoň zařazení do soutěže. „Když někam přijdete s českým filmem, tak to nikoho víceméně nezajímá,“ říká producent. „Doba konektivity na Německo jako v době seriálových koprodukcí typu Arabely už je dávno passé a nenavázalo se na ni. “
Pavel Strnad z produkční společnosti Negativ zastupoval v Cannes hned dva projekty. „Měli jsme tu schůzky s naším dokončovaným snímkem Protektor,“ konstatuje Strnad. „Zahraniční distributory zaujal a chtěli vidět hotový film. Dostali jsme taky nabídky na spolupráci na projektech Heleny Třeštíkové.“
V Cannes pochopitelně působili i zástupci festivalu v Karlových Varech, kteří se zde rozhlížejí po titulech vhodných pro svou akci. Že se jim pro ni z Cannes daří každoročně vybrat řadu velmi atraktivních titulů, je tím obdivuhodnější, že obě akce dělí jen několik týdnů. „Pro filmy z Cannes máme sekci Otevřené oči,“ říká jeden z dramaturgů Varů Karel Och. „Jsou mezi nimi filmy oceněné, na které je publikum zaměřené nejvíc, ale i snímky, jež nás zaujaly v soutěži i v paralelních sekcích. Některé jsme měli už předdomluvené přes českého distributora - třeba Rozervaná objetí od Pedra Almodóvara.“
Z hlavní soutěže mají Vary zájem o film, jenž je v ní zatím hodnocen nejvýše - Un prophete (Prorok). Dramaturgy zaujalo také drama Fish Tank a snímek Jane Campionové Bright Star.
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor LN
