Výstava v Moravské galerii v Brně nachází tradiční motiv květin tam, kde bychom to nečekali: v současném umění. Květiny patří k tomu nejbanálnějšímu, čím se může výtvarné umění projevit. Snad každý si vybaví vázy s květinami jako oblíbený motiv amatérských malířů nebo sérii zářivě modrých květinových zátiší Václava Špály, která ve větším množství spolehlivě vyvolávají nevolnost. Krása květin je umělcovou pojistkou krásy vlastního výtvoru. A protože se podobnou strategií dostává nebezpečně blízko kýči, mohlo by se zdát, že se podobným motivům současní umělci budou zdaleka vyhýbat. Kurátorka Moravské galerie v Brně Yvona Ferencová si ale všimla, že s květinami se setkáme v dílech snad všech umělců, kteří jsou na současné umělecké scéně v Čechách považováni za progresivní. Jak si to vysvětlit?
Pochopitelně tak, že květiny tyto umělce nezaujaly jako zdroj krásy, ale pracují s nimi jako s výrazovým materiálem velké symbolické síly. Většina děl na výstavě jsou starší práce. Protože mají shodné téma, kurátorka je spojila jako hlavolam, jehož elementy do sebe libovolným způsobem zapadají. V jejich vzájemném kombinování nemůžete udělat chybu.
Květiny a policie Hned v úvodu výstavy narazíme na práci Jiřího Kovandy. Místo mezi sloupy sálu ohradil policejní páskou a doprostřed takto vymezeného prostoru umístil kytici. Místo činu jako vyšité. V podobných souvislostech pak divák čte i vedle pověšené fotografie Lukáše Jasanského a Martina Poláka. Ti s vědeckou analytičností zachycují zdánlivě nesmyslné detaily přírody, jako kdyby dokumentovali nějaký zločin. Vše doplňuje hermetický objekt Tomáše Hlaviny s formací Petriho misek s plísněmi, jako kdyby se tu promíchaly kabalistické motivy se seriálem Kriminálka Miami. A úplně stejně by se zde uplatnilo jakékoliv jiné dílo z výstavy, jen by se změnilo čtení významového akordu.
V dalších místnostech tak narazíme na obrazy Daniela Balabána, Vladimíra Kokolii a Josefa Bolfa, fotografie Michala Kalhouse a Markéty Othové, instalace Jána Mančušky a Václava Magida nebo videa Adély Svobodové a Mileny Dopitové. Část děl má akční či performativní charakter. Marek Meduna požádal květinářku z náhodného květinářství, aby mu svázala kytici, kde se sejdou květiny, které se podle jejího názoru k sobě co nejméně hodí. Dominik Lang požádal kustodky, které na výstavě dohlížejí, aby v době jejího trvání používaly parfém s jím vybranou vůní květin.
Asi nejradikálnější částí výstavy, a paradoxně divácky nejpřístupnější, je pokračování výstavy v prvním patře. Ústředním dílem tu je zahrádka přímo v galerijním prostředí. Diváci si tu mohou do připravených květináčů zasadit květinu. Některá semínka se uchytila, jiná ne. Bez nutného přesazení čeká na některé ze sazeniček zánik. Po skončení výstavy, pokud se ho rostlina dočká, si své květiny mohou diváci odnést domů. Tuto interaktivní část doplňují středověké atlasy květin, naučný film ze šedesátých let, který pomocí zrychleného filmu ukazuje růst rostlin, reprodukce obrazů s květinovými motivy z historie umění a fotogramy květin Roberta Nováka. Klíč ke čtení podobného celku je daleko méně jednoznačný než v přízemí.
Letní výstava v zimě Lze tedy květiny v současném umění vnímat jako jeho univerzální jazyk? Jde o jakousi novodobou variantu středověkého symbolismu, podle kterého měla každá květina svůj přesně definovaný význam? Takto přímočará vystavená díla určitě nejsou. Podobná výstava by asi měla být, i vzhledem ke klíčícím rostlinám, ideální prázdninovou akcí, která přitáhne i diváky, kteří současné umění pravidelně nevyhledávají. Ale není. Tematických výstav současného umění je v institucích typu Moravské galerie stále pomálu. Výstava ... a nezapomeňte na květiny tak na sebe bere tíhu zodpovědnosti zprostředkovat, čím a jak se dnešní umělci vůbec zabývají. A na podobně položenou otázku nelze vyčerpávajícím způsobem odpovědět květomluvou. Projekt je milým, zábavným, ale nutně i zjednodušujícím pohledem na to, jakou podobu má současné umění.
... a nezapomeňte na květiny
Moravská galerie v Brně, do 27. února 2011
