Kvůli kamenům dojíždí na tišnovskou výstavu dvakrát ročně až deset tisíc lidí - tedy víc, než má město obyvatel. Když přitom akce v roce 1976 vznikala, sešly se v tišnovském klubu jen tři desítky vystavovatelů, a ještě je hlídala všemocná státní policie, aby někdo místo povolené výměny kamenů snad některý neprodával. „To je už dávno. Teď už je možné i obchodování, část lidí si sem ale stále jezdí nerosty vyměňovat,“ dodává hlavní pořadatel Andrej Sučko z tišnovského Sokola. Právě hosty z bývalého Sovětského svazu, kteří bojují s byrokratickou mašinérií, vítá rád. „Jsou ze zemí, které jsou mineralogickým rájem,“ dodává. Každoročně jim až několik měsíců předem zasílá úředně potvrzená pozvání, s jejichž pomocí pak žádají domácí úřady o povolení k výjezdu.
Cenu křišťálů, achátů a dalších polodrahokamů, ale i jiných zajímavých nerostů a výrobků z nich, které bývají k vidění v Tišnově, si pořadatelé ani netroufají odhadovat. Pojištěny nejsou, hlídat je musejí sami vystavovatelé. A ti mají stále větší zájem. Už jim nestačí ani tři sály sokolovny, vystavovatelé zaplnili i přízemí sousedního gymnázia a základní školy.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
