La Putyka si do vínku vetkla inspiraci francouzským novým cirkusem, autoři pak jeho styl přislíbili převést do Čechům bližší hospodské poetiky.
Navzdory manifestačním premiérovým ovacím odhalí střízlivější pohled na novou inscenaci Rosti Nováka a režijního tandemu Skutr její značnou nevyrovnanost. Na jedné straně tu je výborná hudební podoba celého projektu, pod níž jsou podepsáni Jan Maxián, Vojtěch Dyk, Jakub Prachař a Petr Kaláb, a také řada originálních a zábavných nápadů. Na straně druhé je ovšem celková nedotaženost, projevující se hluchými místy, a především absence výrazněji přesahujícího sdělení.
La Putyka je hlavně sledem různě poskládaných klaunských a akrobatických čísel, která si nahodile pohrávají s opilstvím a atmosférou hospody. Stylově zformovaný tvar nesoucí téma, který je základní premisou francouzského nového cirkusu, tu nenajdeme. V něm se totiž výpověď buduje z brilantní akrobacie kombinované s divadelními postupy a fyzickým herectvím – tímto základem se také liší od běžné cirkusové produkce. Bez této nadhodnoty se nový cirkus jednoduše nekoná. Hospodská Salomé La Putyka zůstala, dejme tomu, někde uprostřed, nehledě na to, že tvůrci tak trochu objevují Ameriku – žádné zvláštní prvenství si v počeštění francouzského vynálezu neodnášejí – domácí svébytná odrůda žánru se vyvíjela, ne-li dřív, tak přinejmenším souběžně a pěstoval ji například Ctibor Turba nebo Husa na provázku. Nebylo by ale spravedlivé hledat na La Putyce jenom vady, najdeme tu poetické, hravé i dryáčnické etudy, které zaručeně baví, jako opilecký „balet“ a přetahovaná dvou pupkatých štamgastů, kteří se válejí u stolů, jako by se svými židlemi zvolna srůstali. O to víc pak překvapí jejich mrštnost a pohybová vynalézavost. Další půvabný nápad je bizarní tanec opilé dámy s figurínou, která posléze „ztratí“ hlavu. Dívka se téměř stane Salomé tančící s hlavou Jana Křtitele, zatímco tělo loutky se promění v divadélko, v němž se začnou odehrávat podivné výjevy. Výborně vycházejí i čísla na trampolíně připomínající boj pohlaví.
Některé nápady jiskří, jiné méně a evidentně se všem lépe daří v nonverbální rovině. Pořád ale platí, že všechny nápady, vtípky, miniscénky a akrobacii by to chtělo svést do jednoho významového koridoru a to se příliš nedaří, což je například dobře viditelné v rozbíhavě bezradném závěru. To je hlavní slabina La Putyky, i když univerzální srozumitelnost z ní nejspíš brzo učiní žádaný artikl festivalů doma i v cizině.
HODNOCENÍ LN
*****
La Putyka
Koncepce a režie: Rostislav
Novák, Skutr a kolektiv
Hudba: Jan Maxián, Vojtěch Dyk,
Jakub Prachař, Petr Kaláb
Scéna: Hynek Dřízhal a kolektiv
Kostýmy: Kristina Záveská
La Fabrika, premiéra 21. 4.
