Ani se mi tomu nechce věřit. Jsem rád, že LN připomněly, že uplynulo šedesát let od narození Laďky Kozderkové. Dohledával jsem to, je to tak. Ale ještě smutnější fakt je, že je už 23 let mrtvá.
Jsem hrdý, že Laďka (a omlouvám se za tu změnu jména, ale Ladislava jí snad neříká nikdo) pocházela z Brna, byla majitelkou jednoho z nejkrásnějších hlasů, jaké jsem kdy slyšel. A stále lituji, že jsem neměl šanci vidět její titulní roli v muzikálu Hello, Dolly či vnadnou Juditu Čuprovou ve Zvonokosech. Těch pár CD, které navíc vyšly většinou až posmrtně, zachycuje jen zlomek toho, jaká asi musela být.
Je mi až líto, že v Brně ji nic nepřipomíná. Nemá svůj záznam v jinak skvělé městské internetové encyklopedii, nemá žádnou připomínku. Když se kdysi mluvilo o sochách pro Brno a o tom, že žádná nepřipomíná ženu, měl jsem dva favority: Elišku Rejčku a Laďku Kozderkovou. Pokud vím, do užšího výběru neprošla ani jedna. A to mohla být Laďka klidně sochou akustickou.
Laďka Kozderková stejně jako její otec, vynikající hudebník Ladislav Kozderka, by si od svého města zasloužili mnohem více.
O autorovi| Jan Stříbrný, Brno
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
