Bylo jaro. Minulý týden vál Smíchovem vlahý pasát a cosi nadějného a jarého bylo možné lapat smysly ve vzduchu. Snad to nebyly bacily prasečí chřipky. * Dokonce znovu rostou houby, prý se daří klouzkům a nožním plísním, jež však mykologové nedoporučují ke konzumaci, kdyžtak jen sušené jako ochucovadlo. Až uhodí mrazy, bude se dařit pouze penízovce sametonohé, známé též jako vánoční houba. K ní se pojí řada lidových pověr, jako například, že jde o silné afrodiziakum, na což mezi mykology není jednotný názor. * Noviny v pátek vyšly ve smuteční úpravě s fotografií bílé tygřice Isabelly, kterou sežrali lev a lvice, což by se v přírodě stát nemohlo, neboť by se nikdy normálně nepotkali, a když, tak by se slušně pozdravili a šli si každý po svém. * Drobný zemědělec Karel Buchta na svém poli v Útechovičkách vypěstoval obří bramboru, která váží skoro dvě kila a podobá se Preclíkově hlavě Jana Wericha. Bramboru hnojil pouze ovčím hnojem, občas přidal něco z vlastních zdrojů. Hlízu si nechá na památku a bude ji používat jako okrasné těžítko na psací stůl. * Španělští vědci přišli s objevem, který potěší všechny alkoholiky. Pravidelné pití jedné lahve červeného vína denně (stačí, když ji vyzunknete před spaním) snižuje riziko srdečních onemocnění. Dřív se myslelo, že akorát je tak jedna nebo dvě skleničky, věda ale pokročila a přišla na to, že je lepší vypít rovnou celou flašku a neschovávat si ji třeba na ráno, kdyžtak si koupit rovnou dvě. * Předlistopadový vrchní svazák Vasil Mohorita umývá v Londýně nádobí, což pěkně a přejícně komentoval na svém blogu Ondřej Štindl. Zde připomeňme jedno listopadové heslo: „Mohorita od koryta!“, jež se tedy naplnilo tím, že od koryta opsal jeho život dialektickou elipsu k dřezu. To je úkaz přímo hegeliánský. * V Norsku zase ukradli obraz, přesněji řečeno litografii Edvarda Muncha, který se tak stal nejčastěji kradeným moderním malířem, že to až začíná být podezřelé, zda to nekrade on sám, byť už je skoro sedmdesát let mrtvý. Jenže je známo, že trpěl různými úzkostnými stavy a navíc dosti pil, tak není jisté, jak to má po smrti. * „První dojem z oficiální cesty do Peru a Brazílie je obrovská vzdálenost,“ začal svůj cestovní deník pro Právo prezident Václav Klaus. Na globusu, a to i docela velkém, to přitom vypadá jako kousek: jen se u Azorů zahne trochu dolů, pak se dá bacha, aby člověk nepřejel Kapverdy, kde se to pak střihne doleva, a jsme tam. To by jeden vážně neřekl, jaká je to ve skutečnosti štreka! A to máme tryskáče, co měl říkat takovej Magalhaes, ten vyplul v srpnu a do Ria de Janeira se dotrmácel až v lednu, jak vidno z názvu, a nakonec ho ještě snědli domorodci na Filipínách. To pan prezident bude zpátky cobydup a celý. * Patafyzický zážitek si přivodil ten, kdo sledoval ve čtvrtek přímý přenos z brněnského Divadla Husa na provázku, kde se sešel Václav Havel, Václav Bělohradský, Jiří Gruša a Jacques Rupnik. Tito muži vedli debatu o nutnosti vizí, či byli proti nim (Václav Bělohradský), a tak snad, aby tam bylo cosi vizionářského zhmotněno, pohyboval se kolem nich neustále přízrak jménem Mozga (trochu se podobal Bohuslavu Sobotkovi), který jim soustavně přistrkoval a zase odstrkoval mikrofon, přičemž si počínal jako poltergeist čili hrom do police: vrážel do skleniček a vylíval na diskutéry vodu, namáčel jim kravaty do švestkového kompotu, přičemž koulel očima, jako by slavil nikoli 17. listopad, ale Halloween. Na závěr byla přijata vize. * Karel Steigerwald se přiznal, že si spletl Dvořáka se Smetanou, ovšem ne tak, že by se přehmátl a nalil si dvořáka do kávy, ale popletl Mou vlast s těmi Slovanskými dancy. Ve skutečnosti se původně Má vlast, složená na nápěv keltské písně Kočka leze dírou, jmenuje Wo ist mein Vaterland, což se ostatně plete s písní slepého harfenisty Kde domov můj, což je zase Tylem ukradená báseň podvodníka von Goetheho Kennst du das Land, kde se mluví o nějakých citronech. Z toho všeho plyne, že věci jsou mnohem složitější, než se na první pohled jeví.
O autorovi| Jiří Peňás, redaktor LN
