Říká se, že muži dávají přednost krásným ženám, zatímco ženy mají slabost pro movité a vlivné muže. Taková volba má svou logiku.
Ženská přitažlivost se skrývá v symetrickém tvaru těla i tváře, hladké pokožce, užším pasu a širších bocích. Tyto znaky jsou známkou dobrého zdraví a zárukou plodnosti. Vliv a bohatství mužů nabízejí ženám na oplátku příslib dobrých podmínek pro výchovu dětí.
Značkový oblek, drahé auto a luxusní hodinky mužům slouží k podobným účelům, k jakým využívá samec páva vlečku dlouhých pestře zbarvených per. Pro všední život jsou drahé hodinky stejně nepraktické jako pernatá nádhera. Představují přítěž, zbytečně vynaložené prostředky. Páv i muž však jimi demonstrují svou zdatnost. Hlásají do celého světa: „Jen se koukněte, co všechno si mohu dovolit!“
Nedávný výzkum japonských vědců prokázal, že samice pávů si podle délky či vybarvení pernaté vlečky partnera nevybírají. Ženy se chovají podobně. Američtí psychologové Eli Finkel a Paul Eastwick z Northernwestern University v illinoiském Evanstonu došli k závěru, že ženy nezajímá jen vlivné postavení nápadníka a ochotně se nechávají zlákat jeho fyzickou atraktivitou.
Teoretickými kritérii však pohrdají i muži, kteří upřednostní vlivnou ženu před oslnivou kráskou.
Oba američtí psychologové využili pro svůj výzkum „rychlé rande“ - zvláštní, v poslední době stále rozšířenější způsob seznamování. Při této „schůzce“ se setká skupina mužů a žen toužících po seznámení. Usednou proti sobě ve dvojicích ke stolu a mají čtyři minuty na to, aby se svému protějšku představili, udělali na něj dojem, získali si jeho náklonnost. Po čtyřech minutách se partneři vymění a absolvují další kolo vzájemného „vylévání duší“.
Za jediný večer se účastník takové akce střetne tváří v tvář celé řadě zástupců druhého pohlaví. Často si mezi nimi vybere jednoho, se kterým si domluví opravdové „dlouhé“ rande.
Rychlé rande jako vědecký experiment Finkela napadlo, že „rychlé rande“ je ideálním prostředkem pro zkoumání záhadných procesů, kterými se dva lidé mění z neznámých cizinců na důvěrné milence. V první fázi si Finkel a Eastwick odzkoušeli „rychlé rande“ na vlastní kůži. Už po prvních sezeních si uvědomili, že se jim otevírají netušené možnosti.
„Byl jsem překvapen, jak rychle jsem si dělal úsudek o lidech, se kterými jsem se během té krátké doby setkal,“ přiznal Eastwick v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.
A tak začali oba vědci sami organizovat „rychlá rande“. Dobrovolníky z řad studentů podrobili půlhodinovému pohovoru. V něm se zájemci vyznali ze svých představ o ideálním partnerovi, jeho vzhledu, osobnosti nebo postavení a výdělku.
Potom následovalo „rychlé rande“, které se od jiných seznamovacích akcí tohoto typu lišilo jen v tom, že po každém setkání musel dobrovolník ohodnotit, nakolik odpovídal jeho protějšek ideálům. Po návratu domů vyplnili studenti dotazník, ve kterém organizátorům sdělili, s kým by se chtěli sejít.
Pokud byl souhlas oboustranný, vědci zprostředkovali dobrovolníkům kontakt. Tím „zpravodajské povinnosti“ studentů nekončily. Po dobu nejméně jednoho měsíce vyplňovali na internetu formuláře o dalších schůzkách.
Vědci tak získávali informace o vývoji vztahu. Dozvídali se, které páry v sobě skutečně našly zalíbení a které se rozešly, jak často se scházejí, jaké upínají ke vztahu naděje, čeho se obávají.
Přitažlivý hráč na trombon V dotaznících vyplněných před „rychlým rande“ se dobrovolníci chovali, jak předpokládá teorie.
Muži prahli po kráskách a ženy po vlivných boháčích. Během schůzek se však těmito zásadami prakticky nikdo neřídil. Ženy někdy preferovaly fyzickou atraktivitu dokonce více než muži.
Vliv a majetek nehrály v jejich rozhodování velkou roli.
Eli Finkel a Paul Eastwick uvádějí na stránkách vědeckého týdeníku Nature příklad dívky Veroniky, která se setkala na „rychlém rande“ s trombonistou Bobem. Bob se Veronice svěřil s plánem najít si místo v kapele na výletní lodi.
„No, to si moc nevydělá,“ komentoval Finkel při vyhodnocování nahrávky Bobovy plány.
Veronice to zjevně nevadilo.
„Ale to je krásné zaměstnání,“ neskrývala nadšení.
Bob pokračoval v líčení dalších plánů. Nejprve hodlá nějakou dobu cestovat a pak by se rád uchytil jako studiový hráč, protože miluje filmovou hudbu.
„Hrome! Já filmovou muziku zbožňuju!“ vykřikla Veronika.
Finkel musel konstatovat, že si Bob a Veronika prakticky okamžitě padli do oka a porušili přitom všechna učebnicová pravidla. Ta předpokládala, že si lidé získávají vzájemnou náklonnost na základě jednotlivých faktorů. Podle Finkela a Eastwicka však nejsou důležité konkrétní znaky a vlastnosti, nýbrž jejich celkový kontext.
„Přiblížím vám to na příkladu,“ říká Finkel. „Zeptám se vás, jestli máte rádi vajíčka, a vy mi odpovíte, že ne. Znamená to, že dáváte přednost dortu upečenému bez vajíček? Ne, dort hodnotíte jako celek.“ Stejně tak hodnotí i Veronika Boba. Malý výdělek není sám o sobě nijak atraktivní. Když ale vyděláváte málo a přitom bojujete za uskutečnění svého životního snu, je to něco úplně jiného. Malý výdělek „obohacený“ o dobrodružství a zápal pro věc už neodpuzuje, ale láká.
„Když se zamilováváme, volíme protějšek, jako když si vybíráme dort. Řídíme se podle celkové chuti a nikoli podle surovin použitých k jeho upečení,“ říká Finkel.
Neznamená to, že muži neberou krásu žen v potaz a že se ženy nezajímají o postavení mužů. Tyto faktory však nebývají rozhodující v prvních fázích zamilování. Finkel a Eastwick nevylučují, že se uplatní v pozdějších fázích vývoje vztahu. Chceme být jedineční Experimenty amerických psychologů přinesly i další překvapivá zjištění.
Pokračování na straně 27
Dokončení ze strany 25
Například se prokázalo, že nejméně úspěšní jsou ti, kteří během „rychlého rande“ projevují stejně intenzivní zájem o všechny protějšky.
Psychologové předpokládali, že nejlepší cesta k získání přízně druhých je dát jim najevo svou náklonnost. Výsledky Finkelových a Eastwickových „rychlých rande“ ale dokazují něco jiného. Nejméně úspěšní byli v nalezení partnera ti, kteří „rozhazovali sítě do široka“. Největší úspěchy sklízeli ti, kteří dali jednomu z mnoha protějšků najevo, že o něj stojí více než o ostatní.
„Zatím je nám záhadou, jak to vlastně funguje,“ přiznává americký psycholog Finkel. „Vžijte se do situace účastníka rychlého rande. Nejen že jste schopni zaznamenat něco z toho, jak se vašemu protějšku líbíte. Jste dokonce schopni během pouhých čtyř minut zjistit, oč jste pro váš protějšek atraktivnější než všichni ostatní. To je prostě úžasné. Lidé, kteří dělí přízeň rovnoměrně, se mohou dočkat úspěchu jen v přátelských vztazích. Většina přátel jim náklonnost vrací. V milostném vztahu je to ale cesta k fiasku.“
Podle Finkela a Eastwicka cítí lidé potřebu jedinečnosti a výjimečnosti. Přednostní a vyhraněný zájem potenciálního partnera jim tento pocit dopřává. Oba psychologové demonstrují signál výsadního zájmu na „rychlém rande“ studentů Dana a Daniely.
Přeskočila jiskra Dan je na univerzitě nový a Danielu zajímá, jak se mu líbí tamější společenský život.
„Na rovinu? Zrovna teďka jsem na rychlém rande, takže to jasně ukazuje, jak se mi tu vede,“ odpovídá Dan a Daniela se neubrání smíchu.
„Tak do toho! Rozeber každého, kdo tu je. A neohlížej se na následky,“ povzbuzuje Daniela Dana.
Finkel hodnotí její výzvu jako „nahrávku na smeč“. Chytí se Dan nabídnuté příležitosti?
„Ne, to ne … ty jsi hrozná. Já jsem jen chtěl říct … ty víš, co jsem tím myslel,“ souká ze sebe Dan.
„Ale to víš, že ti rozumím. Určitě!“ říká Daniela s úsměvem.
Dan rozhodně nepatří k nejvýmluvnějším chlapcům. Přesto mezi ním a Danielou „přeskočila jiskra“. Oba si projevili nepokryté sympatie. Další vývoj událostí Finkelův první dojem potvrdil. Dan a Daniela spolu i nadále chodí. Na druhé straně Veronika a Bob se sice párkrát sešli, ale ve vážnou známost jejich vztah nepřerostl.
Zákonitosti zamilovanosti a přitažlivosti jsou přece jen složitější než vědecké teorie a ještě dlouho zřejmě budou.
***
Kráska a peníze? Dávno ne Slavný dramatik William Shakespeare byl důkladným znalcem lidské mysli a vědci jeho postřehy nejednou potvrdili. Zdá se, že měl pravdu, když napsal: „Láskou není než láska na prvninké pohledění.“ Výzkum amerických psychologů Eliho Finkela a Paula Eastwicka z Northernwestern University v illinoiském Evanstonu dokazuje, že lidé v sobě nacházejí zalíbení velmi rychle a jejich volba se často řídí pravidly, která popírají zavedené teorie.
Mýty o seznamování dostávají trhliny. Ženu sice u muže zaujme značkový oblek, drahé auto a luxusní hodinky, ale ochotně se nechává zlákat také fyzickou atraktivitou budoucího partnera. Muž zase při seznamování hledí nejen na krásu ženy, ale také na její vliv a inteligenci.
V dotaznících muži prahli po kráskách a ženy po vlivných boháčích
O autorovi| Jaroslav Petr, biolog
