Záchranáři se k zasypaným dostali vinou špatného počasí až včera kolem šesté hodiny ráno, v tu dobu už ale bylo pozdě. Těla byla pohřbena pod metr až dva a půl metru vysokou vrstvou sněhu. Ronald Ribis, který vedl záchrannou akci, rakouským médiím řekl, že teoretickou šanci přežít měli jen dva ze zasypaných skialpinistů. „Měli pod sněhem malou vzduchovou kapsu, která jim dávala sice nepatrnou, ale přece jen šanci přežít. Počasí nám však znemožnilo se k nim včas dostat,“ citovala Ribise televize ORF.
Ötztalské Alpy, jejichž součástí je i Schalfkogel, jsou skialpinistickou mekou. Sezona tu trvá až do poloviny května. Češi si tudíž nevybrali ani nevhodný termín, ani nevhodný vrchol - podle všeho zvolili pouze špatný den.
Pokračování na straně 7
Lavina v rakouských Alpách...
Tragédie v Alpách - Českou výpravu nejspíš zradilo počasí, záchranáři už jim nemohli pomoct
Dokončení ze strany 1
Skupina skialpinistů podle všeho nic výrazně nepodcenila. Všichni prý u sebe měli i lavinové vyhledávače, pomoc však dorazila pozdě.
„Je to zledovatělá oblast, leží tam hodně sněhu,“ popsal místo, kde došlo k tragédii, další záchranář z ötztalské horské služby.
Nicméně ještě v pátek platil v oblasti druhý nejnižší stupeň lavinového nebezpečí z pěti. V sobotu sice nebezpečí lavin v Tyrolsku kvůli dešťovým přeháňkám lehce vzrostlo, ale celkově bylo jen „mírné“.
Skupina sedmi skialpinistů se prý dala dohromady až na horské chatě Hochwildehaus, kde nakonec jeden z nich i zůstal, což mu zachránilo život.
Šlo o pětačtyřicetiletého Čecha, který, když se později dozvěděl, co se ostatním stalo, utrpěl šok. Psychický otřes byl prý tak silný, že jej záchranáři pro jistotu svěřili do rukou psychologa.
Policii, která ho požádala o identifikaci mrtvých, stačil říct jen to, že většinu obětí zná jen křestními jmény, právě proto, že se s nimi seznámil až na horské chatě.
I z toho důvodu nebyli vyšetřovatelé schopni po celý včerejšek potvrdit, kolik z obětí byli Češi. Situaci komplikovalo i to, že na horské chatě byli prý vedle jednoho Slováka ještě Poláci.
Chyba? Spíš smůla Nejsnazší cesta na vrchol Schalfkogelu vede podle průvodce právě z chaty Hochwildehaus ve výšce cca 2800 metrů nad mořem. Variant, jak zdolat vrchol, je však víc. A pro jednu z nich se rozhodli i Češi.
Očití svědci hlásili horské službě sesuv laviny v sobotu kolem 16.15 hodiny s tím, že pod vrcholem krátce před tím viděli skupinu lidí. Záchranáři vyslali na místo okamžitě vrtulník, ale ten se kvůli špatnému počasí musel vrátit.
Češi si nevybrali ani nevhodný termín, ani nevhodný vrchol. Podle všeho zvolili jen špatný den. Nepřímo to potvrdil i Ribis, který odmítl tvrzení, že riskovali. Připustil sice, že zvolili jinou než klasickou cestu, ale to za příčinu tragédie nepovažoval. Podle něj se skupina při výstupu zřejmě dostala do mlhy a rozhodla se nepokračovat k vrcholu. „Když sjížděli dolů, odřízli sněhovou desku, a ta je smetla,“ spekuloval Ribis. Ze stop lyží prý bylo patrné, že se na sněhové mase v jednu chvíli pohybovalo příliš lidí, aby je udržela. Lyžaři se nejspíš báli, že se v mlze jeden druhému ztratí.
Starosta Söldenu Ernst Schoepf byl kritičtější: „Divím se, co tam dělali,“ citovala jej televize ORF. „Ten den bylo přece jasné, že nepanují ideální podmínky.“
„Ve hře může být milion věcí. I když tu oblast znám a slezl jsem tam kde co, netroufám si říct, co za tím bylo v tomto případě,“ řekl LN skialpinista a průvodce Michal Bulička. Připomněl, že lavina může spadnout kdykoliv a kdekoliv. „Může za tím být mokrý, stejně jako navátý sníh. Podmínky se tam mění hodinu od hodiny.“
***
Největší lavinová neštěstí V roce 2005 zahynulo celkem sedm Čechů pod lavinou ve slovenských Roháčích. V československé historii byl v tomto směru nejhorší pád laviny v Peru v roce 1970, pod kterou tehdy zahynulo čtrnáct československých horolezců. Sobotní tragédie v tyrolském Ötztalu je zároveň jedním z největších neštěstí svého druhu v rakouských Alpách v posledních deseti letech. Zdaleka nejvíc životů -celkem třiatřicet - si zatím vyžádala lavina, která spadla v únoru 1999 v tyrolském Galtüru. čtk
