Přítomná doba se co do bezpečnosti života jednotlivce nemůže srovnat s žádnou předchozí - nikdy nebylo ještě tak bezpečno jako nyní. Ač se to většině lidí bude zdát nepravděpodobné, je dnes v evropských velkoměstech nejnižší kriminalita všech dob, všeobecný dostatek, pohodlí, ponejvíce lehká práce - nenechme se mýlit, řada lidí se v minulosti v podstatě udřela -a lékařská péče nechá málokoho zemřít před prahem stařeckého věku.
Je sice pravda, že asi sedm procent naší populace hyne násilnou smrtí - jde ale ve výrazné většině o kombinaci autohavárií a sebevražd. Kdo hned tak zná někoho, kdo zhynul vraždou, útokem divé zvěře či pracovním úrazem? Války se zdají patřit dávné minulosti, hlad a epidemie se ztrácejí v šeru historie ještě hloub.
Přesto, či právě proto je atmosféra obav o sebe v přítomné době nejhustší, jaká kdy byla. Obavy jsou ostatně oprávněné: i při největší opatrnosti a nejbedlivější životosprávě nakonec všichni postupně zchátráme a zemřeme, dělej co dělej. Kdo nevidí tuto z jistého hlediska nepotěšitelnou okolnost jako integrální součást lidského osudu - právě takto se lišili v očích starého Řecka smrtelníci od bohů -, chápe celý jev jako technologické selhání, asi tak, jako hraběti Zeppelinovi spadly postupně všechny vzducholodě, ač neměly.
Celkovou psychózu podporují i rozmanité mediální, reklamní a osvětářské kampaně, masírující konzumenta dnes a denně. Máte v potravě dost selenu? Naše patentní pilulky vám jej dodají v optimálním množství... Nekupujete výrobky s přílišným množstvím konzervantů? bzučí alternativně-ekologické prameny... Už jste si nechali udělat preventivní průzkum, zda v tom či onom vašem orgánu nehlodá skrytý tumor? V přírodě se to hemží klíšťaty a z jejich ohavných hypostomů odkapává vazká slina s množstvím nebezpečných virů, které ostatně číhají i leckde jinde... Nezanáší se náhodou některá z vašich koronárních tepen? A co životní pojištění, máte? Poslední varianta nechává v případě vašeho předčasného úmrtí vyplatit pozůstalým obzvlášť lukrativní částku, radost pohledět...
Nejde snad ani tak o to, že by na každé z těchto věcí nemohlo něco být a jistá velmi přiměřená opatrnost je jistě také moudrosti máti, ale mnohohlasý chór přeopatrností, ovívající nás ze všech stran, je trochu přespříliš. Vyvolává pak mnohé paradoxní reakce, třeba rozmanité „adrenalinové sporty“, kompenzující fádní bezpečí s přesně odměřeným selenem, vitaminem C a antioxidanty. Ač je i zde snaha, aby to bylo „jen jako“ a nakonec vše dobře dopadlo, občas se nějaké lano přetrhne. A což teprve motorismus, jediná úředně tolerovaná oáza skutečných rizik?
Sám se kupodivu bojím spíš letadel, ač statisticky jde o počínání zcela pohodové, ale vypravujte to svému podvědomí. Nedávno jsem letěl do Ulánbátaru a na moskevském letišti na nás čekal historický stroj, tupolev z roku asi 1960: Vnitřní zařízení z části dřevěné a mírně trouchnivějící, ostění se místy odlupovalo, z klimatizace kapala voda. Jako bych se vrátil do svých studentských let, jen jsme už oba byli značně opotřebení - tupolev i já. Namísto destilované hrůzy ze mne všechny existenciální obavy naráz spadly, jak jen zahřměly motory - tak teď se tedy ukáže, jaká je vůle Nebes. Stroj dolétl v pořádku, byl ostatně starý a zkušený, nespadl bezmála padesát let. V rámci lokální rulety spadl téhož dne boeing do Permu. Zase můžu pár měsíců sledovat selen...
Obavy jsou oprávněné: i při největší opatrnosti nakonec všichni postupně zchátráme a zemřeme, dělej co dělej
O autorovi| Stanislav Komárek, biolog a filozof
