I když to vehementně popírá, je pětapadesátiletý Jaroslav majitelem jednoho z českobudějovických veřejných domů. „Hele, já nejsem žádnej pasák nebo něco takovýho. Holky tady dělají na baru, a když se jim někdo z hostů líbí, můžou si u mě nahoře pronajmout pokoj,“ tvrdí většinou. Když se rozpovídá na téma sexuální závislosti, nahlas se rozřehtá. „Tak to by v Budějcích musela bejt závislá na sexu půlka města!“
A začne vyprávět o mužích, kteří se zamilovávají do prostitutek, o právnících a lékařích, kteří v nevěstinci dokážou utratit za měsíc desetitisíce korun, o podnikatelích, kteří u něj mají otevřený úvěr. „Jména vám neřeknu, to se nedělá, ale divili byste se, co k nám chodí známých lidí z města. Někdy mi připadá, že čím větší šarže, tím větší prase,“ směje se Jaroslav.
Trochu si i užívá pocit nadřazenosti nad všemi těmi „ctihodnými“ pány – zákazníky, kteří před ním klopí zrak, když ho s dětmi a manželkou potkají na ulici. „Chlapi prostě čas od času potřebujou, aby s nimi zalaškoval někdo jiný než vlastní paní. Tak proč z toho dělat nějakou závislost,“ říká.
Jenže i když pan Jaroslav o svých zákaznících nechce mluvit jako o sexuálně závislých, v poslední době se světem šíří teorie, která nejen některé pravidelné návštěvníky nevěstinců, ale i notorické nevěrníky nebo milovníky porna na internetu skutečně pasuje do kategorie lidí s psychickým onemocněním. Mustr podle Woodse Sex v jakékoliv formě se pro ně totiž stal nejen povyražením, ale doslova drogou, nad níž už ztrácejí kontrolu. Nebo to alespoň tvrdí a vyhledávají kvůli své sexuální závislosti lékařskou pomoc. „Byl jsem nevěrný. Měl jsem vedlejší poměry. Podváděl jsem,“ prohlásil v emotivním projevu golfista Tiger Woods, snad nejznámější příklad člověka, který se rozhodl léčit ze své údajné závislosti na sexu.
Otec dvou dětí a úspěšný sportovec po odhalení mnoha svých nevěr podstoupil na specializované klinice léčebnou kúru, která ho měla zbavit neustále touhy po sexuálním styku s někým jiným než vlastní manželkou a zachovat mu pověst idolu mládeže.
K podobné léčbě se kromě několika dalších světových celebrit odhodlal i herec David Duchovny. Ten se zase do své role nenapravitelného proutníka v americkém seriálu Californication převtělil natolik, že trávil hodiny denně sledováním pornografie na internetu. I když mánie léčby chorobné sexuální touhy u slavných osobností do Česka ještě nedorazila, čeští sexuologové potvrzují, že se lidmi, kteří žádají lékařskou pomoc kvůli přebujelé sexuální touze, setkávají běžně i v tuzemsku. Na jedné straně existují desítky celebrit, které se chlubí svým nekonformním sexuálním životem, který jim údajně nijak neubližuje, ale naopak pomáhá třeba v umělecké kariéře, na straně druhé stovky lidí skutečně zoufale hledají způsob, jak se své závislosti na sexu zbavit. Jenže otázkou zůstává, jak se taková závislost léčí a kdo touto „nemocí“ vlastně skutečně trpí. Například u Tigera Woodse se okamžitě objevily spekulace, že místo skutečné snahy o lékařskou pomoc se jen snaží zbavit odpovědnosti za svou nevěru.
Závislost, nebo osobní selhání? „Některé případy takzvané sexuální závislosti se zdají být jen osobním selháním jedince, tedy spíše etickou než zdravotní problematikou. Jde-li však o nutkavost chorobného rozsahu, můžeme o takových stavech skutečně uvažovat jako o svého druhu duševní poruše, vyžadující léčbu,“ říká známý český sexuolog Jaroslav Zvěřina. Jenže kdy je muž, „nevěrný“ své ženě s milenkou, prostitutkou nebo internetovým prohlížečem, sexuálně závislý a kdy se jedná o úlet, který mnohé moudré babičky někdy hodnotí slovy: co jsem měla dělat, děda byl prostě kanec? „Žádná norma neexistuje. Jako skutečný problém z hlediska sexuální závislosti bych označila stav, kdy dojde k narušení základních oblastí lidského fungování,“ říká sexuoložka Hana Fifková.
Touha silnější člověka Člověk kvůli neustálému vyhledávání nových sexuálních zážitků třeba podle ní zanedbává práci, opouští přátele, má problémy ve vztazích nebo se prostě sám cítí frustrovaný. A nemusí se jednat jen o muže chodící opakovaně do nevěstinců. „Znám ženu, která doplatila na svou snahu odhalit absolutní podstatu svých emocí. Nebyla to úplně prostitutka. Jen prostě zkoušela všechno možné i nemožné, vystřídala desítky partnerů,“ říká Markéta Malinová z organizace Rozkoš bez rizika, snažící se o prevenci proti sexuálně přenosným chorobám. Žena ale podle ní trpí dnes syndromem totálního vyhoření, a to i když je vdaná a má dítě.
„V podstatě nic ji nezajímá, ani manžel. Snad jen syn, který v jejím životě přece jen představuje něco nového,“ říká Malinová. Další odborníci tvrdí, že za některými druhy takzvané hypersexuality, která místo uspokojení přináší některým lidem jen pocit frustrace, stojí třeba zážitky z dětství či rodiny nebo nenaplněné ambice a city zcela mimo oblast sexuálních styků. „Mnozí to známe například se sladkostmi, které jíme v situacích, kdy nám schází nějaký cit, nebo boxujeme do pytle, místo toho abychom svému kolegovi sdělili, že nám něco vadí. A stejně se dá použít sex,“ říká další psycholožka Katarína Lomská-Filasová. A pokud si podle ní člověk na určitý způsob momentálního odreagování zvykne, stane se na něm doslova závislý. „Čili jeden ze způsobů, jak odstranit tuto závislost, je zjištění, jaká že je ona skutečná neuspokojená potřeba, a najít způsob, jak ji uspokojovat tak, aby člověk sám sobě neubližoval,“ tvrdí Lomská-Filiasová.
I když žádná z celebrit zatím nezveřejnila, jak konkrétně u ní probíhala léčba sexuální závislosti, a povinnost mlčenlivosti dodržují i příslušné kliniky, sexuologové potvrzují, že chorobné touze po sexu se odnaučuje podobně jako třeba závislosti u alkoholiků nebo narkomanů. S jedním podstatným rozdílem: cílem léčby není a ani nemůže být absolutní sexuální abstinence. „Sexuální závislosti se léčí především psychoterapií. Samozřejmě že cílem je omezit pacientem preferovaný způsob sexu na minimum a koncentrovat jeho sexuální aktivity do činností přijatelnějších, a to zejména do partnerského sexu nebo do nějaké podoby masturbačních aktivit, které jej nestresují. Jako pomocné prostředky se uplatňují některá psychofarmaka,“ říká Jaroslav Zvěřina.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
A jak taková psychoterapie konkrétně vypadá? Podle dalšího českého sexuologa Slavoje Brichcína se lidé závislí na sexu v zahraničí běžně účastní třeba skupinových terapií stejně jako alkoholici, u nás se používá terapie individuální. Ve skupinách si lidé navzájem sdělují své zážitky i možná řešení, jak se se svou závislostí vypořádávají. Odborník zároveň například učí „pacienta“ většímu sebeovládání, dýchacím a jiným relaxačním cvičením, dokonce doporučuje, aby se závislý člověk vyhnul například živočišným bílkovinám a pálivému jídlu, které mohou stimulovat jeho už tak nadměrnou touhu.
Sexuologové ale zároveň upozorňují, že způsob léčby každého člověka je velmi individuální a závisí na výsledcích vstupního vyšetření. „U některých sexuálně závislých se totiž mohou projevit i různé sexuální deviace. Pak samozřejmě přichází, stejně jako u jiných deviantů, léčba medikamenty, třeba podávání útlumových hormonů,“ říká Brichcín. I když se specializuje především na pomoc lidem závislým na internetové pornografii, diagnóza i způsob léčby jsou velmi podobné u všech forem sexuální závislosti. Ať už se jedná o některé notorické vyhledávače náhodných známostí, pravidelné návštěvníky nevěstinců nebo milovníky porna.
Štvanci sexu „Někteří lidé jsou prostě doslova štvaní sexem a sami se své závislosti chtějí zbavit,“ tvrdí Brichcín. Pokud je Tiger Woods třeba jen obyčejným nevěrníkem, a nikoliv v pravém slova smyslu člověkem závislým na sexu, pak mnoho českých sexuologů může ze své praxe potvrdit řadu případů skutečných „závisláků“, kteří sami zoufale hledají pomoc. „Měli jsme tu třeba případ člověka, který se odstěhoval do USA, protože se doslechl, že tam mají lepší filtry proti internetové pornografii, a on se své závislosti lépe dokáže bránit. Sotva se ale ze zahraničí vrátil, spadl do toho znovu,“ říká Brichcín.
I další odborníci proto varují, aby se pojem sexuální závislost úplně nezlehčoval, i když třeba sami nesouhlasí s tím, že se může jednat o lékařskou diagnózu. „Je vcelku jedno, jestli problém nazveme sexuální závislostí, nebo sexuálním nutkáním, nebo ještě nějak úplně jinak. Seriózní terapie musí nejdřív najít zdroj nutkavého chování a ten řešit. Často jde skutečně o zdroj nesexuálního charakteru,“ říká Hana Fifková.
Ovšem úspěchy léčby nikdy nejsou stoprocentní. Když Slavoj Brichcín nedávno shrnul výsledky dlouhodobé psychoterapie u skupiny osmnácti mužů závislých na internetovém pornu, mohl konstatovat prokazatelné zlepšení stavu jen u třetiny pacientů. Přitom se většinou jednalo o muže s nadprůměrným vzděláním, šest z nich mělo vysokoškolský titul. Ani u herce Davida Duchovného tedy zdaleka není jisté, zda se k mnohahodinovému prohlížení internetových stránek s pornem nevrátí i poté, co absolvoval pobyt v léčebně.
Někteří sexuologové i psychologové přitom upozorňují na to, že o závislosti části lidí na sexu zřejmě bylo možné mluvit v každé době; současná civilizace vytvořila pro tento druh závislosti doslova živnou půdu. Sex v jakékoliv formě je snadno dostupný na internetu, také prostituce je, alespoň v případě Česka, rozšířená jako zřejmě nikdy v historii.
Nemocní kvůli odhaleným ženám?
Podle psycholožky Patricie Anzari k závislosti přispívá i fakt, že ženy, frustrované ze všudypřítomných obrázků dokonalé ženské krásy, se snaží dokazovat svou vlastní cenu promiskuitou. „Novomanželé si při církevním obřadu slibují věrnost. A slib by se měl dodržet,“ tvrdí sexuolog a praktikující katolík Slavoj Brichcín. Nepřímo tak říká, že nejlepší prevencí proti sexuální závislosti je prostě dodržování nějakých morálních zásad, které by se člověk mohl naučit nadřazovat nad sexuální pudy. A přesto může být šťastnější než lidé střídající několik různých sexuálních partnerů za týden.
Jiné by zase mohla k sexuální abstinenci motivovat suma, kterou by museli v zahraničí zaplatit za pobyt v odvykacím centru: ve středisku The Meadows, kde se údajně léčil i sám Woods, se za průměrný pobyt, trvající pětatřicet dní, platí v přepočtu skoro šest set padesát tisíc korun.
Jenže pro velkou část populace je dodržování pravidel zřejmě nadlidský úkol. Důkazem může být i příběh bývalého amerického prezidenta Billa Clintona, který se ještě jako jeden z nejmocnějších mužů světa přiznal k orálnímu sexu se stážistkou z Bílého domu. Kvůli chorobnému sexuálnímu pudu – jak by se dnes trendově řeklo – riskoval kromě ztráty rodiny i celosvětovou ostudu a pověst svého úřadu a celé země.
Jako u většiny závislých totiž platí jednoduchá pravda: nemohou si pomoci.
***
Kvůli sexuální závislosti člověk zanedbává práci, opouští přátele a má problémy ve vztazích.
