Pátek 27. května 2022, svátek má Valdemar
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Léčitelé: Úsvit a soumrak alternativní medicíny

Česko

Vzpomínáte, jak jste žili před dvaceti lety? Seriál LN připomíná první léta po sametové revoluci.

Ta ženská za ním přišla, že je jí zle. Když u něj byla půl hodiny, tak tam nakouknu, baba v bezvědomí a ten vůl nad ní točí tím pérem...“ Scénu, kde hrdina básnické série Štěpán Šafránek zachraňuje klienta bývalého saniťáka (nyní léčitele) Písaříka, určitě znáte. Jelikož se podobných Písaříků na začátku devadesátých let objevilo více než dost, je možné, že jste se s nimi sami potkali.

Za dob socialismu byl přístup k léčitelství a podobným ezoterickým disciplínám dvojaký. Na jedné straně byly potlačovány jakožto odchylky od oficiální, přísně vědecky se tvářící doktríny marxismu-leninismu, na druhé straně řada pohlavárů služeb léčitelů sama tajně využívala. Adresy léčitelů se předávaly mezi lidmi jako střežené tajemství a oni sami požívali úcty moudrých mužů a žen zachraňujících životy bez ohledu na nebezpečí postihu. Postih jim ovšem často opravdu hrozil. Například jeden z nejznámějších předrevolučních léčitelů, páter František Ferda ze Sušice, byl v padesátých letech politickým vězněm a nebezpečí konfliktu s režimem dodávalo jeho seancím příchuť zakázaného ovoce. Léčitelské úspěchy se efektem tiché pošty zveličovaly, o neúspěších se mlčelo a lidé věřili, že křenová placka na prsou jim opravdu vyléčí zápal plic, solný roztok angínu a bylinky všechno ostatní.

Ve zmatené době těsně po revoluci se léčitelů, věštců, kartářů a dalších podivných živností vyrojily stovky. Socialistická pravidla padla a lidé byli odhodlaní vyzkoušet vše, co si museli odpírat. Ve sklenicích se pěstovaly houby kombuchy, nejrůznější „písaříkové“ si účtovali čím dál tím větší sumy za své moudré rady a co chvíli se objevila zpráva, že pan XY oznámil objev zázračného všeléku, který účinkuje na nemoci tělesné i duševní. Velký počet léčitelů ale zákonitě znamenal i zvýšenou konkurenci mezi nimi a nezbývalo jim než se začít zviditelňovat.

Věra Nosková ze sdružení Sisyfos vzpomíná, že mnozí z nich obcházeli redakce a snažili se novináře získat pro spolupráci. Nabízeli rubriku léčitelského poradenství, kterou by se zviditelnili a získali klienty. Jejich bývalá povolání byla přepestrá. „Osobně jsem poznala léčitele, kteří se ještě před několika měsíci živili jako kádrováci, opraváři, elektrikáři, a dokonce mezi nimi byl i důstojník armády,“ říká Věra Nosková. „Jistý bylinkář chtěl kolegyni redaktorku odměnit za to, že o něm napsala, směsí bylin na ‚pročištění‘ organismu. Předtím zdravá kolegyně začala chřadnout a při odborném rozboru byl ve směsi zjištěn rulík zlomocný.“

Přes všechny otazníky, které nad alternativními metodami visely (a dodnes visí), jim byla atmosféra devadesátých let nakloněna. Mezi jejich zastánce patřil například ministr zdravotnictví Martin Bojar. Za jeho působení byla ustanovena Komise pro alternativní medicínu, skupina lékařů, která měla vypracovat systém kvalifikace a pravidel závazných pro léčitele. Jeho nástupce Petr Lom však v dopracování koncepce odmítl pokračovat. Alternativní medicína si přesto zachovávala popularitu a některé její disciplíny, hlavně homeopatii a akupunkturu, převzali do svého léčebného repertoáru samotní lékaři.

K navázání opravdového vztahu mezi tradiční a alternativní medicínou u nás ovšem na rozdíl od sousedních zemí nedošlo. Řada uražených léčitelů, toužících po uznání, se proti medicíně začala vyhrazovat a odsuzovat ji jako pilulkaření. Místo spolupráce s tolerantně naladěnými lékaři se propagátoři alternativních metod obklopovali aurou spasitelů a svým klientům často jinou léčbu než tu jejich zakazovali. Tento stav se projevil na dnešní situaci, kdy alternativní medicína funguje v jakémsi vzduchoprázdnu. Léčitelé existují, praktikují, ale nejsou oficiálně uznaní, povolení ani zakázaní. Výjimku tvoří akupunktura, jejíž praktikanti jsou členy České lékařské společnosti, ale i jich postupně ubývá. Zatímco v devadesátých letech se jí věnovalo asi 2000 lékařů, dnes má Společnost pro akupunkturu 550 členů. Ještě hůře je na tom homeopatie, která je například v Rakousku uznávána jako doplňková léčba, ale u nás byla z České lékařské společnosti vyloučena v roce 1996 jako nevědecká disciplína.

Kolik u nás zbylo léčitelů z jejich záplavy v devadesátých letech, je těžké odhadnout. Doktor Pavel Běleš, klinický onkolog a homeopat, odhaduje, že jich je kolem osmi až deseti tisíc. „Samozřejmě neznám všechny, ale osobně vím zhruba tak o osmi, kteří jsou dobří, a je zajímavé, že jsou to právě oni, přirozeně nadaní diagnostici, kteří nejaktivněji spolupracují s lékaři“ říká. Věra Nosková soudí, že léčitelů ubylo, ale přibylo kartářek, čarodějů a věštců, kteří namísto zdraví slibují raději peníze. Což je koneckonců asi dobře, protože jak se říká, peníze budou a my nebudeme, zatímco přísloví, že zdraví máme každý jen jedno, platí dnes stejně jako v devadesátých letech.

***

90. léta Jak jsme žili

Ve čtvrtek čtěte: Nákupní horečka lidovky.cz Máte vlastní zkušenosti s léčiteli? Pište na www.lidovky.cz/retro

Autor:

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...