Lední medvěd na americkém seznamu ohrožených druhů. To je zpráva těžšího kalibru než boj o tu či onu cestu kvůli hnízdišti chřástala či tetřeva. Nic proti chřástalům a tetřevům, ale lední medvěd je dnes celoplanetárním symbolem, jak potvrdí Berlíňané zamilovaní do medvídka Knuta či Brňané do dvojčat Billa a Toma.
Americká ochrana symbolu Arktidy, vyhlášená ve středu, přináší jednu novinku. Vůbec poprvé byl nějaký živočišný druh zanesen na červený seznam ne pro kritický úbytek stavů, což symbolizuje čínská panda velká, ale pro ohrožení svého životního prostředí. Světový počet ledních medvědů sice narůstá na pětadvacet tisíc, ale ti se s ubývajícím ledem tísní na stále menším areálu.
Tohle dilema přivádí huňáče za potravou na pevninu, stále blíže člověku, a obyvatelé Aljašky, Čukotky i Kanady se ptají: Má být Arktida pouze pro medvědy, nebo také pro člověka? Jako by se tu šumavský spor o soužití s kůrovcem promítl do vysoké mezinárodní politiky.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Americký verdikt zařadit ledního medvěda na seznam ohrožených druhů vyvolává ostrou debatu. Například Rusko, kde je medvěd chráněn už přes půl století, se chystá povolit kvóty k jeho odstřelu. A Kanada, kde žijí dvě třetiny populace medvědů, je proti jejich zanesení na červený seznam.
Více než klasické ochranářství teď zaměstnává mozky nová otázka. Jak chránit živočišný druh, který sice není přímo ohrožen lidmi, ale odtává mu „půda“ pod nohama? Lední medvěd je životně závislý na rozhraní zamrzlého a volného moře, na plovoucím ledu. Na kře odpočívá, spí, rodí mláďata, naproti tomu potravu - především tuleně - loví hlavně v moři. Potřebuje obě prostředí, jinak nepřežije. Lední medvěd není ani velryba, která se může přemístit za lepšími podmínkami do jiného oceánu, do jiné části planety, ani suchozemská panda, živící se listím, dosavadní symbol červeného seznamu.
Je-li ohroženo životní prostředí pandy velké, lze pro to něco konkrétního udělat. Třeba zákonem vyhlásit národní park v lesích, které jsou pro přežití pandy nezbytné. Tak to dělá už pěkných pár let Čína a dosahuje úspěchů. (Koneckonců v komunistickém státě je jednodušší než v demokracii vystěhovat lidi - ať už kvůli devastaci přírody, jak tomu bylo při stavbě přehrady Tři soutěsky, nebo kvůli její ochraně.) Je-li však ohroženo životní prostředí ledního medvěda globální změnou klimatu, nelze pro to udělat skoro nic hmatatelného, vymahatelného zákonem.
Věří snad někdo, že zákon chránící medvěda může zastavit ubývání ledu v Arktidě? Věří snad někdo, že okamžitý americký podpis pod Kjótským protokolem - i kdyby ho onen zákon vyžádal - by zastavil tání ledového pokryvu? Tohle je sporný bod nynější americké legislativy. Zákon sice zařazuje ledního medvěda na seznam výhradně kvůli ohrožení jeho prostředí, přitom vymahatelně chrání pouze medvěda samotného (před člověkem, lovcem, kořistníkem), nikoliv to, před čím sám varuje - tedy prostředí. Pro medvědy, nebo i pro lidi?
Americký ministr vnitra Dirk Kempthorne, který nejpřísnější ochranu ledního medvěda vyhlásil, se zavděčil jen málokomu. Říká totiž, že existuje příčinná souvislost mezi ohrožením medvědů a zmenšováním zamrzající plochy oceánu, že průmyslové exhalace přispívají ke změně klimatu, ale že rozhodnutí o ochraně medvěda nebude „zneužito pro politizaci globálního oteplování“. Jenže pro jedny je to příliš moc, pro druhé příliš málo. Jedni reagují na zákonnou ochranu medvěda jako Václav Klaus na zmínku o Benešových dekretech - vidí v ní otevřená vrátka pro politickou moc nikým nevolených environmentalistů. Druhým zase nestačí přiznání souvislosti mezi ohrožením medvědů a ohrožením ledového pokryvu, ale chtějí více - chtějí, aby zákon výslovně stanovil příčinnou souvislost mezi ohrožením medvědů a vypouštěním skleníkových plynů.
Na své straně mají zprávu amerického geologického průzkumu, která tvrdí, že při zachování současného trendu tání ledu zmizí k roku 2050 dvě třetiny polárních medvědů. Nikdo se ale neptá na zásadnější věc. Jak lední medvědi přežili globální oteplení před šesti až osmi tisíci lety, kdy průměrné teploty na Zemi byly o tři stupně vyšší než dnes?
Otázky, které si lidé kladou, souvisí spíše s praktickými věcmi současnosti, s životem člověka v Arktidě. Tání ledu totiž ohrožuje nejenom medvědy, ale druhotně i lidi. Medvědi nemohou za tuleni na otevřené moře, jenže totéž otevřené moře láká k břehům Čukotky nebývalé množství mrožů. Proto se medvědi stahují z ubývajícího ledu na kamenné pobřeží do blízkosti mrožů i lidských sídel - od roku 2003 zaznamenala Čukotka už tři případy smrtelného napadení člověka. Proto Moskva chystá povolit kvóty k odstřelu.
Na co se tedy soustředit? Na co nejpřísnější ochranu medvědů? Na „boj s klimatem“? Na život v Arktidě jako takový? Paul Okalik, premiér regionální vlády v kanadském (eskymáckém) Nunavutu, tvrdí, že Washington pomíjí fakta shromážděná těmi nejzkušenějšími ohledně ledních medvědů. Připomíná tak šumavské starosty, kteří říkají, že Šumava tu není jen pro kůrovce, ale i pro lidi. Tohle vše si nechme projít hlavou, obdivujeme-li roztomilé chlupaté kuličky Billa a Toma.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
