SUŠICE Stála za cílem stovky a třásla se zimou. Prohrála sice o 14 setin s devatenáctiletou bronzovou medailistkou z juniorského ME Kateřinou Čechovou, glanc ale Merlene Otteyová neztratila. „Vždyť je o 28 roků mladší!“ smála se. „Je dobře, že nechce být jen nejlepší juniorkou v Česku, ale i na světě,“ dodala legenda světového sprintu, která svou účastí ozdobila finále extraligy v Sušici. Času 11,98 dosáhla atletka, jejíž start zařídil šéf brněnského Olympu Josef Sečkář údajně pouze za cestovní náklady a běžné diety, ve 47 letech!
* LN Prozraďte - už jste závodila na tak skromném stadionu?
Párkrát, ale v takové zimě jsem běžela poprvé. Je tu snad dvanáct stupňů! Aspoň že nepršelo...
* LN Jak se vám vůbec závodí proti mladičkým soupeřkám?
Letos nejsem v nejlepší kondici, ale uvnitř jsem mladá, mám mladé srdce. Věk jsou čísla. Běhám kvůli srdci, ne pro peníze.
* LN Josef Sečkář vám prý koupil teplé boty...
Ano, kožešinové domácí papuče, abych prý v hotelu nezmrzla. Bohužel jsem v nich dneska nemohla běžet... (smích)
* LN Josef Sečkář dal k dobru ještě jednu historku - prý jste mu kdysi vydělala slušné peníze?
Řekl mi to později, ale nasmáli jsme se. Na mistrovství světa v Göteborgu v roce 1995 vsadil 200 švédských korun na moje vítězství na dvoustovce, jenže já skončila druhá za Torrenceovou a on vzteky sázenku roztrhal. Jenže za chvíli Američanku diskvalifikovali! On prý potom po tribuně sbíral útržky a Švédové mu vyplatili dva tisíce...! (smích)
Pokračování na straně 18
Legendární Otteyová: Mám mladé srdce
Dokončení ze strany 20
* LN Ještě k papučím - tady jste v nich utíkat nemohla, ale co takhle použít je ve slovinských Alpách, až pojedete na lyže?
Ne, ne, nenávidím lyžování. Zimní sporty sleduji ráda, ale jen ze svého křesla. Dívám se na zimní olympiády, sjezdové lyžování, běh, skoky... To je můj oblíbený způsob, jak trávit zimu. Jsem velký fanoušek - u obrazovky! (směje se)
* LN Sama jste to nikdy nezkusila?
Jednou jsem se jela podívat na lyžařské závody, ale skoro jsem tam umrzla! V tu chvíli jsem měla jasno - tohle mi stačilo, sem už se nikdy nevrátím.
* LN Startovala jste na sedmi olympiádách, první byla ta v Moskvě v roce 1980, kde jste získala bronz na dvoustovce. Jaké jste si uchovala vzpomínky?
Je to sice už dávno, ale na první velkou mezinárodní akci se nezapomíná. Na olympijský stadion, na úžasnou atmosféru... Bylo mi teprve dvacet, ale vracela jsem se s medailí! Bylo to fantastické.
* LN Těch medailí jste pobrala požehnaně - kde je všechny máte?
Ty první, dětské a juniorské, které jsem získala do roku 1979, jsou u matky na Jamajce. Další až do roku 1989 u sestry v Kalifornii a ty zbývající doma v Lublani.
* LN V Kingstonu na Jamajce vám loni na jaře odhalili sochu v životní velikosti, což není běžné...
Já vím, ale snažím se brát to s nadhledem. Je to pro mě obrovská čest a nemůžu změnit, že na Jamajce se to dělá už před smrtí. Mám svoji sochu, wow...!
* LN Jak často se na Jamajku vracíte?
Jednou dvakrát do roka. Pořád tam mám rodinu, dům. Jezdím tam ráda i kvůli jamajskému slunci, které tady postrádám. Tam taky prší, ale je to teplý déšť. V Evropě jsou deště strašné! Já vím, na Jamajce máme i hurikány, ale pořád je tam třicet stupňů. A moc mi chutná jamajské ovoce. Jen kultura nemá takovou tradici jako v Evropě. Víte, Jamajka je docela mladá... (úsměv)
* LN Co děláte, když nezávodíte?
Pořád trochu trénuju, ráda chodím na jazzové koncerty. A ve Slovinsku taky podnikám. S trenérem Srdjanem Djordjevičem máme laboratoř, která pracuje pro slovinské atlety, dlouho jsme monitorovali práci svalů, jak se vyrovnávají s únavou. Nesoustředíme se jen na atletiku, spolupracovali jsme například s FC Barcelona nebo jsme s experty z NASA řešili problémy svalové atrofie při dlouhých pobytech ve vesmíru.
* LN Sníte možná o výletu ke hvězdám?
Ó ne, nebe nechávám ptákům.
* LN Je pro vás atletika vášní?
To je to pravé slovo. Dělám to ráda. Až skončím, bude to jen proto, že už nebudu moci běhat. Ale po Ósace bych se ráda nominovala i na olympiádu v Pekingu.
* LN S vámi je to podobné jako s Jarmilou Kratochvílovou...
Pořád běhá? To je prima. Musíte běhat, i když už nezávodíte. Běháte pro sebe, pro své mládí, pro pocit. Běhání je nejlepší cvičení. Dobré je, když vás k tomu nikdo nenutí.
* LN Nikdy jste nezískala zlatou olympijskou medaili. Jste z toho smutná?
A co bych změnila? Bohužel mi zlato unikalo i o pár tisícin. Vlastně to není žádný rozdíl... (úsměv)
* LN Takže si pamatujete, jak vás na mistrovství světa ve Stuttgartu v roce 1993 porazila Američanka Gail Deversová o tisícinu?
Jistě, natlačila tam hlavu, a mě učili, že musím trup. Ale na stupních nám pak tleskali dvě minuty a Gail říkala: To tleskají tobě. Bylo to velmi dojemné, že takový kravál byl kvůli mně. Stejně jsem si myslela, že jsem vyhrála. Jen jsem bohužel nedostala zlatou medaili.
***
Kdo je Merlene Otteyová Rodačka z Jamajky (*10. 5. 1960) získala během kariéry jedinečných 35 medailí z velkých podniků, z toho osm z OH a 14 z mistrovství světa. Od roku 1998 žije v Lublani, v roce 2002 získala občanství a závodí za Slovinsko. Je bezdětná, koncem 80. let ukončila nedlouhé manželství s Natem Pagem z USA (400 m přek.), v 90. letech žila v Monte Carlu s bývalým italským sprinterem Stefanem Tillim, koučem a manažerem. Dalším z partnerů byl slovinský veslař Jani Klemenčič, ale své soukromí sprinterská legenda střeží. Ještě na MS v Paříži 2003 skončila na stovce desátá. Patří jí světové rekordy veteránek nad 45 let (100 m - 11,45 s, 200 m - 23,97 s).
