Legendární textař Plicka válčí s úřady. Jeho ženě osm let brání žít v Česku

Vše přitom začalo zdánlivou malicherností, špatně napsaným jménem, a pokračovalo úřednickou zlovůlí, jak tvrdí Plicka. Úředníci ministerstva vnitra mu však vzkazují, že za mnohaleté martyrium si může sám.

Plicka se proslavil spoluprací se zpěvákem Petrem Novákem, napsal texty hitů jako Náhrobní kámen, Já budu chodit po špičkách, Povídej či Klaunova zpověď. V 70. letech však Československo opustil. Nejprve zamířil do Švýcarska, posléze se usadil na Floridě, kde se dodnes živí obchodováním s nemovitostmi.

Kvůli vydírání erotickými fotkami jí zavraždili otce, sama teď utíká před smrtí

Ve Spojených státech poznal svoji současnou manželku, s níž se oženil v roce 2007. „Moje žena má americké státní příslušenství. Když jsme se brali, byla již v jiném stavu. Chtěli jsme, aby se dítě narodilo v Česku, aby moje dcera mluvila česky,“ vysvětluje Plicka důvody, proč se rozhodl vrátit do rodné vlasti.

Získat pro manželku povolení k trvalému pobytu se zdálo snadné, v roce 2007 na něj jako jeho žena měla automaticky nárok. K velkému údivu obou to nevyšlo. A jak tvrdí Plicka, stalo se tak vinou úředníků. „Matrika k tomu vystavila rodný list, který přišel se špatným jménem. Policie nám sdělila, že si musíme podat jinou žádost,“ vzpomíná na začátek letitého boje s českými úřady.

Pokyn poslechl a novou žádost podal, jenže opravený rodný list přišel až následující rok. „Mezitím k nám napochodovala cizinecká policie, že moje žena může v Česku bez povolení být jen 90 dní. Podaná žádost je nezajímala, a tak jsme všichni odjeli,“ vypráví.

Snu o životě v Česku se nicméně nevzdal, avšak nastaly další komplikace: od roku 2008 se totiž změnil zákon a manželka už nemohla ihned dostat povolení k trvalému pobytu, ale pouze k přechodnému. Na trvalý by měla nárok až po dvou letech nepřetržitého pobytu na území Česka.

Plicka nicméně argumentoval, že úředníci by se vzhledem k chybě se jménem měli řídit zákonem platným v roce 2007. „Tenkrát jsme se soudili, soud sice uznal, že se ne naší vinou stala chyba, ministerstvo vnitra pokáral a nám řekl, že jsme neměli poslechnout a odjet. Nakonec ale dostala jen povolení k přechodnému pobytu,“ stěžuje si.

Pro rodinu to znamenalo velké komplikace, manželka se v Česku například nemohla pojistit a tak pro ni bylo příliš riskantní zde pobývat. „Mám potíže se srdcem. Kdybych zemřel, dcera by tu zůstala sama, protože její matka v Česku nemůže žít,“ vysvětluje své obavy osmašedesátiletý muž.

Po dvou letech se proto opět obrátil na úředníky ministerstva vnitra a věřil, že tentokrát pro svoji ženu vytoužené razítko získá. Místo něj však dostal odpověď, že manželka se na území Česka zdržuje příliš málo (potřeba je minimálně šest měsíců v roce), navíc v zemi nemá práci. „To je sice pravda, ale já pracuji v cizině a ona mi dělá asistentku,“ argumentuje Plicka.

Jeho žena si nicméně práci v Česku kvůli požadavku vnitra skutečně našla, nastoupit měla v září 2013. Avšak měsíc před tím jí končil dočasný pobyt. „Manželka měla práci, dcera byla zapsána do školy. Ale místo prodloužení jí sdělili, že musí opustit republiku, protože pobyt jí neprodlouží. Čili přišla o práci a cizinecká policie na nás tlačila, ať odjedeme. Nakonec jsme odjeli do USA. Rok na to nám přišlo vysvětlení, že nemusela odjet, stačilo jen obnovit průkaz. Aktuálně nemá žádné povolení,“ líčí Plicka svůj prozatím marný boj s českými úřady.

Vzdát se nicméně nehodlá, s manželkou podali novou žádost. „V našem případě se stalo příliš mnoho chyb. Podle právníků mají vyřídit naší žádost z roku 2007, když jí zvorali. Navíc jsme se podrobili všem podmínkám. Měli by přiznat i dobu od roku 2013, kdy nás neoprávněně vyhodili. Ani tak nemá žena doklad o tom, že tady může být,“ kroutí hlavou Plicka.

Avšak podle ředitele cizinecké policie Tomáše Haišmana už v Česku jeho žena mohla trvalý pobyt mít dávno, stačilo pouze dodržovat podmínky. „My jsme vycházeli z toho, jak celou dobu konali. Ve chvíli, kdy někdo o pobyt žádá a na území není a není dosažitelný ani ve chvíli, kdy ho úřad vyzve, ani nemá stanoveného kvalifikovaného právního zástupce, potom nemůže čekat pozitivní výsledek,“ brání kroky úředníků.

Ivo Plicka

Plicka podle něj navíc nedodával požadované dokumenty, nebo je dodával chybně. Postup úřadu navíc prý posvětily opakované kontroly. „Měl jsem vůči němu pozitivní vztah z doby působení na území České republiky, ale nyní musím říct, že se chová typicky jako někdo, kdo neplní své povinnosti, má pocit nadřazenosti nad státním úřadem a do jisté míry zneužívá svého minulého postavení. Dokonce jsme některé úředníky vyňali pro podjatost, protože je nařkl z některých věcí,“ tvrdí Haišman.

Jeho úřad také odmítá, že by manželku kdysi známého umělce jakkoliv krátil na právech. „Probíhalo řízení, paní se měla možnost vyjádřit, měla možnost uvést všechny relevantní skutečnosti. Žadatel má právo podat odvolání, případně žalobu k soudu,“ upozorňuje Markéta Pokorná z odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra.

Plicka nicméně trvá na svém, v postupu českých úředníků vidí ledabylost a zlý úmysl. „Za minulého režimu jsem tady naštval spoustu lidí a je vidět, že komunisté sedí na vlivných pozicích pořád,“ míní. Sám si neodvažuje tipnout, jestli někdy jeho dcerka skutečně bude chodit do české školy, odmítá ale hledat pomoc vlivných, i když se s řadou z nich díky své dřívější slávě zná. „Nikdy jsem ji nežádal, příčí se mi to. Jen chci, aby tady žena měla trvalý pobyt a pojištění. Nic víc,“ uzavírá.