Akci organizoval Ján Budaj (* 1952) a Dočasná spoločnosť intenzívneho prežívania (DSIP). Spíš než o umění jim šlo o praktické nabourávání zdánlivého klidu 70. let v Československu. Používali postupy happeningu, ale i subverzivních anarchistických metod občanské nespokojenosti. Nechtěli se účastnit výstav výtvarného umění, ale měnit život, který jim normalizace nabízela. Spíše než ambiciózními umělci byli hravými politickými aktivisty. To, co v letech 1974–1981 předváděli, však jako politicky angažované umění ale označit lze.
Jiná akce Budaje a jeho přátel reagovala na bídnou nabídku socialistické kultury. DSIP po Bratislavě rozmístila transparenty, které zvaly na smyšlené koncerty tehdy žádaných hvězd pop music jako Boba Dylana a ABBY, na výstavy surrealistů Reného Magritta a Salvadora Dalího a na další představitele tehdy nedostupné západní kultury. Týden fiktivní kultury, jak se akce jmenovala, ukázala izolovanost tehdejšího Československa, současně dávala prostor snít, jak by mohl svět vypadat, kdyby byl jiný. Tisíce lidí prý tehdy uvěřilo, že se lákavé kulturní pořady uskuteční. Zpráva o nich se šířila rychlostí blesku. O to smutnější a aktivisticky účinnější muselo být vystřízlivění do socialistické reality.
Umělecky nejradikálnějším gestem skupiny se staly Obědy: To, co běžně zůstávalo skryté v intimní sféře rodinného života – společný oběd – členové skupiny provozovali všem na očích, před panelovým domem nebo na náměstí. Demonstrovali tím své pojetí propojování života a umění, ale i neoddělitelnost soukromého a veřejného, což kriticky narušovalo normalizační status quo: Vy dáte pokoj nám a my vám.
Ján Budaj ale neměl ambice umělce a čím dál víc se věnoval opoziční politické činnosti. V roce 1980 založil samizdatový časopis Kontakt a věnoval se nezávislým ekologickým a památkářským aktivitám. Spolupracoval s Chartou 77 a polskou Solidaritou a patřil mezi zakladatele Veřejnosti proti násilí. Desátého prosince 1989 tak mohl iniciovat svůj poslední a největší happening: Spolu s Ladislavem Snopkem a Martinem Bútorou v přímém přenosu vyzval občany tehdy stále ještě socialistického Československa, aby překročili čtyřicet let zavřené hranice do Rakouska. Když se 150 tisíc lidí vydalo na jednodenní výlet k západním sousedům, šlo o dokonalé propojení umění, politiky a života.
Výstava podobného druhu aktivit nutně postrádá jakoukoliv spektakulárnost. V galerii Fotograf jsou vystavené dokumentační fotografie a vysvětlující texty, přítomny jsou i reprinty samizdatových publikací. Archiv akcí DSIP a Jána Budaje je také dostupný na stránkách www.workingmemory.sk.
***
Ján Budaj a Dočasná spoločnosť intenzívneho prežívania: Pracovná pamäť Fotograf Gallery, Školská 28, Praha, do 22. 4. 2011
