První a vlastně jediný trenér Emila Zátopka Jan Haluza už dávno oslavil devadesátku. Měl zatraceně těžkou část života. Vůbec je obdivuhodný ten tuhý životní kořínek některých lidí, kteří si prošli peklem. Ještě za komoušských časů, když jsem se živil mytím oken, získal jsem od kolegy melouch, tři starší dámy, které pro něj asi nepředstavovaly ten nejlepší kšeft. Jak jsem časem zjistil, všechny tři prošly koncentrákem. Už tenkrát, když jsem je vlastně zdědil, to byly dámy v úctyhodném věku. Nejstarší z nich, paní Schumové, bylo devadesát. O tři roky později jí lékař zakázal plavat v Berounce, protože jí našel menší srdeční arytmii. Nejmladší byla paní Meiselová, tehdy jí bylo sedmdesát. Když došlo v roce 1989 ke zvratu a já pro jiné pracovní vytížení už okna mýt nechodil, tak jsem těmto třem dámám slíbil, že k nim tedy chodit budu. Bylo mi jich líto. Říkal jsem si, že ten rok nebo dva to vánoční a velikonoční mytí oken ještě vydržím. Taky jsem to bral jako činnost v rámci fyzické kondice.
Paní Schumová se dožila devadesáti pěti, paní Hochwaldová devadesáti dvou a paní Meiselová... u té jsem byl ještě předloni před Vánocemi. Potom už se neozvala, ale dostala se také přes devadesátku. Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán, ale bylo to příjemné mytí oken. Pokecal jsem si, pěkně při kafi, s úplně jinými lidmi o úplně jiných věcech. Paní Schumové jsem dokonce likvidoval na chatě v Mokropsech sršní hnízdo. Kdybych byl býval věděl, jak je ohromné, nikdo by mě tam nedostal ani párem volů. Naštěstí už sršni byli pryč a já vypadal jako hrdina, protože přede mnou to odmítli udělat hasiči. Věděli proč - tenkrát tam ti sršni ještě byli. A mimochodem, to mytí oken mi zachránilo záda. Když vám totiž doktor na bolavá záda řekne, že budete dělat dřepy a výpony a předklony aspoň tři hodiny denně... Okna jsou lepší. Kdo by to dělal jen tak bez motivu? Já tedy těžko. Když ale musíte mýt kachle v několika operačních sálech, tak to je jiná. To jsem dělal taky.
O autorovi| Richard Tesařík hudebník a herec
