Ještě nedávno se zdálo, že si Evropa na fotbalovém šampionátu uřízne pořádnou ostudu, jenže nakonec je zase všechno jinak. Vždyť všechny tři sady medailí si rozebrali Evropané.
Důvod? Rozhodující fáze turnaje potvrdila, že v dnešním fotbale už tolik nerozhodují individuální schopnosti hráčů, ale spíše kreativita v hlavách trenérů.
Jihoamerická dravost a africká hravost vám sice stokrát vyrazí dech, ale nic naplat - tempo fotbalového vývoje i zásluhou klubových soutěží udává Evropa.
Neplatí to ale obecně. Jasně se totiž ukázalo, že se evropský fotbal rozdělil na dva proudy - zkostnatělý (Francie, Anglie) a moderní (Španělsko, Německo). Rozdíl v herním pojetí byl evidentní.
I tuzemští fanoušci museli u televizí prozřít. Český tým, který pod koučem Bílkem dodnes nenašel svou tvář, totiž zapadá spíš do první skupiny. Rozestavěním, systémem hry nebo uvažováním.
Šampionát v Africe ukázal Bílkovi dvě cesty. Jedna vede ke slibné budoucnosti, druhá do temné propasti. Stačí si jednu vybrat.
