Antikoncepční pilulky, léky na depresi, revmatismus nebo na tlumení bolesti. Tento zdánlivě nesourodý shluk má jedno společné. Látky se objevují se v povrchových vodách, a jak ukázal nedávný výzkum v USA, nacházejí se také v pitné vodě. Z kohoutků sice teče kapalina pouze se stopovým množstvím látek pocházejících z léků, ale odborníci varují. I velice nízká koncentrace by mohla potenciálně vyvolat zdravotní problémy, protože voda působí na lidský organismus každodenně a člověk ji používá po celý život.
Tři cesty „Léčiva se dostávají do přírody z farmaceutických továren, nemocnic, z domácností prostřednictvím lidské moči a stolice i nelegální výrobou narkotik,“ říká Štěpánka Smrčková z Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT v Praze.
Do životního prostředí pronikají rovněž tzv. metabolity, což jsou molekuly léčiv více či méně pozměněné působením enzymů v lidském nebo zvířecím těle. Často se přitom jedná o sloučeniny s kyselinou glukuronovou. Podíl léčiv v odpadních vodách nelze přesně vyjádřit. Ale odborná literatura uvádí, že v povrchové a odpadní vodě se koncentrace léčiv pohybuje v rozmezí od nanogramů až po jednotky mikrogramů na litr.
Léčiva a jejich metabolity se kanalizací dostanou do čistíren odpadních vod, kde podléhají jednomu ze ze tří procesů. V nejlepším případě z nich vznikne oxid uhličitý a voda. Pokud jsou obtížněji rozložitelné, zachytí se v kalu. Ten lze využít jako hnojivo. Léčiva a metabolity se tak mohou dostat do půdy, kde ovlivní mikroorganismy.
Přes kořeny pak proniknou do semen, plodů nebo listů. Později je spase dobytek a v mase zkonzumuje člověk nebo je sníme v podobě rostlinné stravy sami. Stejně tak proniknou do našeho potravního řetězce rovněž léčiva, která zůstanou postupy v čistírně zcela nedotčena a dostanou se do nejbližší řeky. Odtud pak přes zavlažovací systémy proniknou na pole nebo louky.
Samečci se mění v samičky Člověk „zásobuje“ životní prostředí asi 55 tisíci chemikálií, z toho přibližně jeden tisíc tvoří tzv. endokrinní dysharmonizátory. Jednodušeji řečeno látky schopné ovlivnit tvorbu hormonů v organismu.
Například syntetický estrogen -17 alfa ethynylestradiol - účinná složka většiny antikoncepčních pilulek může potenciálně způsobit poruchy plodnosti u mužů. Existuje i hypotéza, že estrogenní tlak může vyvolávat dřívější nástup puberty u dětí. V důsledku estrogenních látek přijímaných dlouhodobě v nízkých
Analýza léčiv ve vodě
* ze vzorku vody se odstraní hrubé nečistoty filtrací * izoluje a zkoncentruje se stanovovaná složka tak, aby přístroje složku zaznamenaly, upraví se kyselost a obsah solí ve vzorku, aby se složka účinně zachytila na sorbentu * ze sorbentu se složka vymyje organickým rozpouštědlem * odstraněním rozpouštědla v proudu např. dusíku se získá složka v pevném stavu a analyzuje se vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií nebo plynovou chromatografií zpravidla s hmotnostně spektrometrickým detektorem koncentracích může také docházet ke vzniku některých hormonálně podmíněných nádorů, například reprodukčních orgánů.
Americká studie zase uvádí, že estrogenní látky mohou způsobit obezitu, následně cukrovku, vysoký krevní tlak a poté kardiovaskulární problémy.
Některá léčiva pro tlumení bolesti a teploty, například diclofenac, ibuprofen nebo naproxen, vyvolala rychlejší srůst kostí u myší a hypoteticky existuje možnost podobného účinku na lidi. V publikaci referující o tomto pokusu se ovšem neuvádí velikost dávky podávané myším.
Estrogenní látky rovněž mění pohlaví ryb. Vědci zjistili, že samečci si vytvářejí v těle vitelogenin, látku nutnou pro výživu jiker. Vitelogenin vzniká nejen v játrech ryb, ale i obojživelníků, hadů a ptáků.
Vědci zaznamenali i kuriózní případy. Při jednom pokusu se ukázalo, že estrogenní látky způsobily poruchu v komunikaci mezi rybami, což vedlo k rozpadu rybího hejna.
Další riziko vyvolané stopovým množstvím léčiv ve vodě se nazývá tzv. antibiotický paradox. Bakterie, „koupající se“ dlouhodobě v kapalinách s léčivy, získávají po několika generacích schopnost přežívat a množit se i v přítomnosti antibiotik. A to nejen specifických, ale i širokospektrálních. Bakterie se tak stávají necitlivými k běžně používaným antibiotikům a i banální onemocnění může mít komplikovaný průběh.
Zatím jen v laboratořích V současné době neexistuje závazná norma, jak léčiva a jejich metabolity ve vodě stanovit. Jejímu vypracování totiž musí předcházet řada pokusů, podle kterých by se určily limity léčiv ve vodě.
Ovšem experimentům brání jedna podstatná překážka. Na zvířatech nelze otestovat reálnou situaci, kdy nízká koncentrace působí dlouhodobě. Laboratorní potkan, myš nebo jiný pokusný živočich by totiž spíše než pod vlivem stopového množství léků uhynul věkem.
Samozřejmě se vytvářejí modelové situace, kdy se krátkodobě podává zvýšené množství léčiv a pak se jejich účinky poměrně složitými postupy převádějí na dlouhodobé působení. Ale výsledky nejsou dostatečně průkazné.
Problémem je také vhodná analýza pro stanovení koncentrace léčiv a jejich metabolitů ve vodě. (Více viz text Analýza léčiv ve vodě). „Zatím jsou rozbory celosvětově pouze na experimentální úrovni a nepatří k rutinně používaným postupům,“ říká Štěpánka Smrčková. Odborná literatura sice publikuje celou škálu vyvinutých i ověřených postupů, ale neexistuje jeden všeobecně uznávaný. Jde pouze o doporučení.
Evropská unie proto dala členským zemím za úkol zmapovat situaci v podzemní i povrchové vodě. Teprve pak lze přijmout opatření.
Obrázek
Pilulky ve vodě Ještě několik kilometrů pod čističkou odpadních vod lze citlivými metodami zjistit přítomnost účinných látek z léčiv.
Léčiva se dostávají do přírody z farmaceutických továren, nemocnic, z domácností prostřednictvím lidské moči a stolice i výrobou narkotik
Bakterie, na které dlouhodobě působí stopové množství léčiv, získávají po několika generacích odolnost vůči antibiotikům a vzniká tzv. antibiotický paradox
Člověk „zásobuje“ životní prostředí asi 55 tisíci chemikálií, z toho přibližně jeden tisíc tvoří látky schopné ovlivnit tvorbu hormonů v organizmu; například syntetický estrogen, účinná složka většiny antikoncepčních pilulek, může potenciálně způsobit poruchy plodnosti u mužů
