Držím v ruce rudý poklad z anguse, přičichnu k masu, které silně voní už syrové, zatlačím na něj prsty a maso překvapivě – povolí. Je měkké jako čerstvě upečený koláč, jako nadýchaná omeleta, jako… dobrá svíčková. Aha, tohle bude jiná třída, než jakou se obvykle snažím převléci za prvotřídní maso. Mám z té dobré suroviny radost, ale na druhé straně ve mně zahlodá: můžu k něčemu tak luxusnímu na talíři přiložit obyčejný CHLEBA?! Není to trochu zvrhlé? Prvotřídní maso za tolik peněz s kusem chleba. Kdyby to viděla moje matka... Musím udělat aspoň hranolky.
V blízkém supermarketu zpřeházím celý mrazák, dokud mezi dvanácti druhy hranolků nenajdu jediné, které nejsou vytvarované z bramborové kaše, ale nakrájené z brambor (pozor na rádoby nevinnou formulaci „bramborový výrobek“). Konečně mám ty správné tenounké, dlouhé, tzv. julienne.
Jenže teď už se ve svém odporném perfekcionismu vezu: jak můžu dokonalý grilovaný biftek s dokonalými hranolky pošpinit kupovanou majonézou plnou cukru, škrobu a tak dále? Ach jo.
A už mě to drží, už mě to má: rozklepnu tedy do mixéru dva žloutky, přidám lžíci vinného octa, lžičku hořčice a pomalým tenkým pramínkem za stálého vrtění metly přikapávám hrnek arašídového oleje. Nejdřív se tekutina tváří zbaběle, ale po chvíli čekání se vyšvihne do stavu nádherné opalizující žlutavé emulze. Jak já ji miluju… Než přijdou ostatní, udělám si nasucho v troubě malou porci hranolků, pořádně osolím a ochutnám se svojí majonézou.
Je náramná, přemítám, přesto se jí možná někteří mí hosté leknou. Vždyť kterému pokrmu přidělila zdravotnická osvěta v 90. letech roli hnusnějšího strašidla? Horší štěk už dostalo jen vepřové sádlo. Požijete majonézu a hrozně ztloustnete, říkaly nízkotučné dietní sestry. Nebo možná něco horšího: zkazíte si celý život. Jak je možné, že jsme uvěřili, že by nám mohl ublížit kopeček majonézy – což je lžička oleje s desetinou vaječného žloutku? Vždyť takové palačinky by pak musely být vražedným nástrojem – vrážíme do nich nejméně tři vejce. Nebo špagety carbonara, knedlíky... a piškotová bublanina (nejméně šest hororových kousků) – úplné zvěrstvo!
Jistě, ve vejcích je cholesterol. Ale schválně: ke komu z vás se před časem donesly výsledky nových studií, které ukázaly, že vejce mají na zvyšování „špatného“ cholesterolu v těle, tj. i na vznik civilizačních nemocí, jen mizivý vliv? Zdravotnická osvěta tentokrát strachy mlčela. Nechci být zlá, ona to před lety myslela asi dobře. Odnaučila nás ale myslet v kategoriích toho, co které jídlo vlastně reálně obsahuje, a nabídla myšlenkově pohodlnější svět zkratek – potravinových zloduchů a charakterních hrdinů, které bez výhrad přijímáme nebo zatracujeme, jako v americkém televizním seriálu. Jenže život není Dallas.
Moji hosté si poslušně nandali jednu lžičku majonézy na hranolky. Kdyby snědli každý skleničku, asi by se vyplnily věštby o pomalém umírání. Ale protože jsou to rozumní lidé, kteří si dají lžičku nebo dvě, smějí se mít čas od času takhle dobře.
