LN Třetinu území České republiky pokrývá les. Je to hodně, nebo málo?
Je to vyhovující stav odpovídající rozvoji hospodářství a přístupu člověka k území. V historii jsme sice měli výrazně menší zalesnění, díky plánům na obnovu lesa v dobách vlády Marie Terezie se ale plocha postupně podařila stabilizovat. Měli bychom měnit jen druhovou skladbu, aby obsahovala přirozenější, tedy různorodější zastoupení dřevin.
ČTĚTE TAKÉ: |
LN Stromy se ale objevily i tam, kam historicky nepatří. Třeba na Řípu...
Je strašně málo míst, pouze jedno procento území ČR, které označujeme jako přirozené bezlesí, kde by les historicky nikdy nebyl. Jsou to vrcholky skal či podmáčená území. Spíš se setkávám s tím, že kvalitní louky s druhovou pestrostí lidé neumí ekonomicky využít, a tak se objevují snahy znovu tam vysadit les. To je vždy na zvážení. Les druhové pestrosti rozhodně neprospěje.
LN Což ještě víc platí u monokulturního lesa.
Podstatné je, jaký typ lesa přirozeně na dané území patří. Chudé bučiny v Karpatech jsou sice monokultury, ale přirozené. Je však řada míst s monokulturami založenými uměle. To ochuzuje druhovou pestrost, takové porosty nejsou dobře odolné vůči kalamitním škůdcům. Je třeba dělat kroky ke změně jejich druhové skladby.
LN Takové porosty by mohly být odolnější?
Ano. Přijde-li kalamita, je to přirozený jev. Co bývá nepřirozené, je její rozsah. Mnohem větší problém je, když všechny stromy mají stejný věk. Jsou totiž i stejně náchylné. Když je les věkově různorodý, rozsah škod bývá menší.
LN K takovému stavu se chtějí dopracovat i ve Žďárských vrších. Je plán na obnažení skal dobrý?
Z pohledu pracovníka chráněné krajinné oblasti, byť jím už nejsem, se řeší jednak ochrana přírody, ale i atraktivita území. Kácení monokultur souvisí se snahou posledních dvaceti let pěstovat les tak, aby v něm byla přirozenější skladba dřevin. Což například v určitých nadmořských výškách rozhodně není smrková monokultura.
