25. května 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

‚Letadlem už nikam, chráním klima.’ Příběhy protestujících studentů

Lucie Smolková z Brna podporuje lokální trh a zemědělce. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lucie Smolková z Brna podporuje lokální trh a zemědělce. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Praha Tisíce českých středoškoláků ani tento pátek neusedly do lavic. Již po několikáté demonstrují za boj proti klimatickým změnám. LN oslovily několik z nich a ptaly se, jak v osobním životě chrání planetu. Studenti se shodují: do školy jezdí na kole, maximálně městskou dopravou, vyhýbají se masu a vadí jim ignorance.

Začala s tím loni tehdy patnáctiletá Švédka Greta Thunbergová. Vadilo jí, že v období před tamními volbami nikdo z politiků neřešil evidentní změny klimatu.

Každý pátek proto seděla před švédským parlamentem. „Můžete mě ignorovat, jsem přece jen šestnáctiletá školačka. Nemůžete ale ignorovat vědce a miliony stávkujících školáků,“ řekla letos v dubnu v Evropském parlamentu.

Amálie Honová pomáhá organizovat protesty za klima v Teplicích.
Jakub Čapka ze Semil v rámci svého ekologického postoje nejí maso.

Následují jí školáci po celém světě, například v Německu, Belgii, Austrálii nebo ve Velké Británii. Také v pátky.

Do ulic vyšli i jejich čeští „kolegové“. „Nedokážu žít s vědomím toho, že náš celý svět má obrovský problém, který není nikdo ochotný seriózně řešit a většina populace o něm ani neví,“ vysvětluje brněnská gymnazistka Lucie Smolková svou motivaci.

Studenti, které oslovily LN, chtějí stejně jako Greta demonstracemi vyburcovat hlavně zákonodárce. „Mohou dělat mnohem více, ale svoji pozornost často věnují méně podstatným tématům,“ říká Antonie Moravcová z Prahy. „Valná část politiků se více zabývá ekonomickým růstem než rozvojem ekologie. Většina z nich také tyto stávky ignoruje a přisuzuje je například záškoláctví,“ přidává se Jakub Čapka ze Semil.

Dvě planety

Středoškoláci upozorňují, že Česko je pátým největším znečišťovatelem v EU. „Na hlavu produkujeme více emisí než třeba Čína. Kdyby se každý stát choval jako my, už bychom potřebovali přes dvě planety Země,“ říká Kryštof Říha z Třeboně.

Vyhnout se škole rozhodně není podle studentů hlavním smyslem pátečních studentských stávek.

Základy šetrného přístupu k životnímu prostředí většina oslovených získala v rodině. Stejně tak Amálie Honová z Teplic. „Doma o ekologii mluvíme, takže základ mám odsud. Ale o tento problém jsem se začala více zajímat, když jsem se poprvé dozvěděla o studentských stávkách,“ vysvětluje, proč upozorňuje na klimatické změny a v těchto dnech pomáhá organizovat stávku, která se jako v řadě dalších měst uskuteční i v Teplicích.

Sama připouští, že v každodenním životě není, co se ochrany planety týče, stoprocentní, jak by si přála.

„Snažím se dělat maličkosti, které můžou pomoci. Po městě se dopravuji pěšky nebo na kole, delší cesty podnikám MHD. Snažím se neprodukovat více plastů, než je nutné,“ popisuje. Rozhodla se také, že se nebude nikam dopravovat letadlem.

Uhelné elektrárny především

Právě boj proti nadmíře plastů je mezi mladšími ročníky obecně nejznatelnější. Stačí se podívat na obsah sociálních sítí.

Ti, kteří se vydávají demonstrovat do ulic, ale odmítají, že by jim šlo jen o to, aby lidé vyhodili plastová brčka a ovoce a zeleninu v obchodech balili do látkových sáčků.

„V souvislosti s klimatickou krizí mě rozčiluje brutální množství vypouštěných emisí, především z uhelných elektráren, z dopravy – jak osobní, tak přepravní,“ popsal Kryštof Říha.

Tuto praxi kritizuje i Amálie z Teplic: „Nejvíc mě rozčiluje, že i když bychom mohli omezit emise skleníkových plynů, třeba větším využíváním energie z obnovitelných zdrojů, pořád se klade větší důraz na zisk provozovatelů uhelných elektráren než na životní prostředí.“

Středoškolákům vadí ale i jiný průmysl, ten živočišný. „Už od svých tří let nekonzumuji živočišné výrobky, zejména maso,“ říká Jakub Čapka. Podobně to vidí Lucie Smolková z Brna: „Snažím se podporovat lokální trh a zemědělce, pěstuji si na zahradě alespoň některé plodiny, takřka nekonzumuji maso. Nekupuji, co nepotřebuji.“

Společnost si podle nich musí uvědomit, že její konzumní způsob života není udržitelný. „Dokud věci fungují, není potřeba je nahrazovat,“ dodává Antonie Moravcová. Pokud si ale například potřebuje pořídit nový kus oblečení do šatníku, její kroky vedou do second handů. Stejně tak nakupují i další oslovení studenti.

Michaela Těšínská

Autor

Michaela Těšínskámichaela.kabatova@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz