V roce 1953 byl mimo jiné za podíl na vydávání ilegálního časopisu Plamen poslán na sedmnáct let do vězení Zdeněk Kessler, polistopadový předseda Ústavního soudu. Kvůli letákům se v roce 1949 dostali za mříže Karel Kukal (odsouzen na sedm let) i Jan Roman (odsouzen k dvanácti letům odnětí svobody) - prvně jmenovaný se pak zúčastnil slavného útěku vězňů z hornoslavkovského tábora při uranových dolech, druhému se povedlo uprchnout z Valdic
Leopold zvaný „Hurvínek“
Smutně kuriózní je případ skauta Leopolda Färbera: byl členem ozbrojené protikomunistické skupiny, Státní bezpečnost ho ovšem zatkla za písemnosti, o jejichž výrobě ani rozšiřování neměl ponětí. Färber se narodil roku 1928 ve Staré Haliči. Za války žila jeho rodina na Boskovicku a šestnáctiletý Leopold, přezdívaný Hurvínek, dělal spojku mezi tamními odbojáři. Po únoru 1948 chtěl působit proti další totalitě a založil odbojovou „miniorganizaci“ s bratry Josefem a Františkem Markovými. Sbírali výbušniny a chtěli zaútočit na policejní školu, měli ale smůlu, protože trhaviny nešťastnou náhodou explodovaly a Leopold přišel o oko. Jak by napsal komunistický policejní úředník, „ve své činnosti ovšem Färber ani poté neustal“ a spolu s bratry Markovými vyrobil letáky s nápisem Pravda vítězí!: „V roce 1950 jsme natiskli na 450 kusů letáků. Pokud si vzpomínám, stálo v nich, že se pořád mluví o státě budoucnosti, kde nebudou trubci ani příživníci, ale ve skutečnosti mají straníci samé výhody a nestraník je prašivá ovce. Ty letáky jsme ale ani nestačili roznést.“ Leopold Färber totiž o něco dřív vyprávěl dětem ze svého tajného skautského oddílu, jak se za druhé světové války tiskly v ilegalitě letáky nadepsané Smrt fašismu!. Aniž to tušil, děti se jeho vyprávěním inspirovaly, vyrobily „kopii“ nadepsanou Smrt komunismu! a roznesly ji po kraji. Státní bezpečnost si bez větších obtíží dala dětskou aktivitu s Färberem do spojitosti. Byl zatčen a v květnu 1950 jako skautský vůdce odsouzen na šestnáct let (Josef Marek dostal deset let, František jako mladistvý dva roky).
Václav Růžička - zatčen před maturitou
Letákový příběh Václava Růžičky (narozen v Kácově roku 1931) je rovněž výmluvnou ukázkou poměrů v Československu na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Růžička, který tehdy studoval střední průmyslovou školu, se podílel na tisku a distribuci protirežimních letáků na Kolínsku a v Posázaví. „Letáky jsme množili na vypůjčeném cyklostylu. Na Prvního máje jsme například upozorňovali, co ten svátek dříve znamenal a jak ho komunisté zneužívají. Snažili jsme se v lidech vypěstovat vědomí, do čeho padá republika. Moc daleko jsme se ale nedostali, záhy nás uklidili.“ Václav Růžička byl zatčen těsně před maturitou v únoru 1950. Vyšetřovatelé ho při výsleších tloukli a kopali, prorazili mu ušní bubínek a pohmoždili mu ledviny. Soud mu vyměřil třináctiletý trest za „velezradu a špionáž“, sedm let prožil v jáchymovských uranových táborech. Letáky estébákům bohatě stačily k tomu, aby devatenáctiletému studentovi zničili život.
O autorovi| Adam Drda, redaktor Rádia Česko (s použitím archivu o. s. Post Bellum)
